close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Srpen 2010

Černý háro a velmi zubatý úsměv

18. srpna 2010 v 22:57 | L.o.u |  ...My World...
Právě jsem smazala článek, ve kterém bylo pár informací o mé osobě.
Některý ty věci byste totiž možná ani vědět nechtěli. Takže..moje anonymita byla zachována.
Co je nového u choromyslných..
Červená se mi smyla z hlavy takže jí nahradila černá, o který sním už dlouho. Každopádně některý prameny se tak docela neobarvily takže vypadám jako..ehm.
V neděli jsem si slíbila že od pondělka začnu držet dietu. Na tenhle slib jsem si vzpomněla před asi dvěma hoďkama když sem hltala brambůrky. Nevadí.
Taky jsem hrdý vlastník trička s modrou příšerkou s osmi očima hrající na červenou kytaru.
Přihazuju písničku. Další doják jak jinak :)
Trading yesterday-Under my skin/ pod mojí kůží


Ta příšera, co žije pod tvou postelí

17. srpna 2010 v 12:01 | L.o.u |  ...My World...
Ještě před pár minutama jsem měla alespoň hrubou představu co na tohle téma napsat.
Teď už nemám žádnou, takže budu psát co mě napadne.
Na téma strach bych mohla napsat hodně. Protože lidé se hodně věcí bojí. Hlavně těch co neznají. Třeba smrti, tmy, duchů, nebo toho divnýho metalisty od vedle. Neříkám, že to není dobře. Strach přece k životu patří. Takový velký červený vykřičník co nám zabraňuje skákat z mostů nebo vjíždět do protisměru. Pak jsou tu i další strachy. Někdo má třeba nahnáno z hadů, pavouků nebo bubáka ve skříni. A ještě strach že se stane něco lidem/věcem, které máme rádi. Je to prostě další emoce se kterou žijeme. Jo. Je to krátký článek a já vím že není nijak chytře napsaný, ale víc ze sebe asi nevyždímu. Tolik ke strachu:) Budu ráda za jakýkoli komentář líďos.

Velmi záživné detaily

15. srpna 2010 v 20:53 | L.o.u |  ...My World...
Vzpomněla jsem si na pár dalších záživnejch detailů.
Třeba jak jsem hlavou narazila do dveří skříňky.
Jak se mi to samý slato o pár chatek dál.
Pak další flák do hlavy o horní palandu, když jsem převlíkala povlečení.
Ta samá rána o postel naproti.
Několik skoro-držek na mokrý podlaze před jídelnou.
Joo..málem bych zapomněla na to, jak mi N. podrazila nohy v řece. Celá mokrá a ještě k tomu byl celej pád zaznamenanej na fotkách :D
Sprchování dětí společně s Š. a N.
Zoufalství nad nedostatkem teplý vody :P
Jop. Až si zas na něco vzpomenu tak písnu:)

Praktikantka pláca pitomosti

15. srpna 2010 v 20:17 | L.o.u |  ...My World...
Ták jo. Slíbila jsem článek o posledních 14-ti dnech, takžé..tu je:)
Půl hodiny před odjezdem se snažíte vzpomenout na drobnosti které by se vám tam mohli hodit a
půl hodiny po příjezdu zjišťujete, že ty nejzákladnější věci jste nechali doma.
Áno. Nechala jsem pod polštářem mobil. A místo sprcháče jsem si omylem vzala tělový mlíko.
Následující détaily nejsou popořadě.
Měla jsem 4-tý oddíl, poslední v celotáborovce mimochodem. Né, že by mi to nějak drásalo nervy.
Při přepočítávání dětí (častá činnost) jsem měla vždy buďto o jedno navíc nebo o jedno míň. První týden jsem se na ně snažila být hodná a neřvat. Druhý týden to šlo dost těžko. Nejvíc mě dostalo, když po příjezdu domů ke mě přišla malá E. a objala mě na rozloučenou. Pak tu byla S. Jedno z nejzlobivějších dětí jaký jsem kdy potkala. Taky byl bobřík. Děti, co se nebály jsme strašili. Bacha na rozlitou krev..na končetiny..
A pak přišla ta zdrcující novinka že praktikanti jdou taky.
Á kanada samozřejmě. Tu jsme měli víckrát. Děsivá. A to jsem myslela, že mě takovýhle věci nemůžou rozhodit.:D
Večerní porady. Neskutečně těžká oční víčka. Vyparávění pohádek..dětem a Š.
Každé ráno mě budila sice pěkná, ale po týdnu nesnesitelná písnička.
Jednou večer před miss přišla malá S. a rozesmála mě slovy prej kdy už ta hnis začne.
Můj velice odvážný čin bylo vynešení odpaďáku, kterej fakt přetejkal. A nejhorší úraz byl nejspíš pád disco koule. Chudinka malá.
Bylo toho hodně. Ale nepamatuju si ani čtvrtinu z těch všech věcí. Nojóno debil.
Taky nám nějaké záhadna osoba polepila chatku zelenýma kulatýma samolepkama s nápisem zelená. Kdo a proč se neví. Ještě dalších pár dní jsem to strhávala z oblečení a z věcí. Nebudu psát že celých čtrnáct dní bylo naprosto bezproblémových. To bych kecala. Ale byla to dobrá zkušenost.;) A lidi byli pohodový.
Takžé..jop. That´s all I think..;P

Plus jako bonus jedna z mých oblíbených písniček. A časem vám sem možná hodim i ten
budík:D

Přivítejte držku! Hola hola héj!

14. srpna 2010 v 16:17 | L.o.u |  ...My World...
Zdárek lidstvo.
Po dlouhých 14-ti dnech jsem přismahla dom.
Zážitků bylo. Těch věcí bylo..
Hlavní zpráva: neztratila ani nezranila jsem žádné dítě!
Napíšu večer:) bo spíš zítra. Teď se mi nechce sedět u kompíku.
Mějte se brouci;P