Ták jo. Slíbila jsem článek o posledních 14-ti dnech, takžé..tu je:)
Půl hodiny před odjezdem se snažíte vzpomenout na drobnosti které by se vám tam mohli hodit a
půl hodiny po příjezdu zjišťujete, že ty nejzákladnější věci jste nechali doma.
Áno. Nechala jsem pod polštářem mobil. A místo sprcháče jsem si omylem vzala tělový mlíko.
Následující détaily nejsou popořadě.
Měla jsem 4-tý oddíl, poslední v celotáborovce mimochodem. Né, že by mi to nějak drásalo nervy.
Při přepočítávání dětí (častá činnost) jsem měla vždy buďto o jedno navíc nebo o jedno míň. První týden jsem se na ně snažila být hodná a neřvat. Druhý týden to šlo dost těžko. Nejvíc mě dostalo, když po příjezdu domů ke mě přišla malá E. a objala mě na rozloučenou. Pak tu byla S. Jedno z nejzlobivějších dětí jaký jsem kdy potkala. Taky byl bobřík. Děti, co se nebály jsme strašili. Bacha na rozlitou krev..na končetiny..
A pak přišla ta zdrcující novinka že praktikanti jdou taky.
Á kanada samozřejmě. Tu jsme měli víckrát. Děsivá. A to jsem myslela, že mě takovýhle věci nemůžou rozhodit.:D
Večerní porady. Neskutečně těžká oční víčka. Vyparávění pohádek..dětem a Š.
Každé ráno mě budila sice pěkná, ale po týdnu nesnesitelná písnička.
Jednou večer před miss přišla malá S. a rozesmála mě slovy prej kdy už ta hnis začne.
Můj velice odvážný čin bylo vynešení odpaďáku, kterej fakt přetejkal. A nejhorší úraz byl nejspíš pád disco koule. Chudinka malá.
Bylo toho hodně. Ale nepamatuju si ani čtvrtinu z těch všech věcí. Nojóno debil.
Taky nám nějaké záhadna osoba polepila chatku zelenýma kulatýma samolepkama s nápisem zelená. Kdo a proč se neví. Ještě dalších pár dní jsem to strhávala z oblečení a z věcí. Nebudu psát že celých čtrnáct dní bylo naprosto bezproblémových. To bych kecala. Ale byla to dobrá zkušenost.;) A lidi byli pohodový.
Takžé..jop. That´s all I think..;P
Plus jako bonus jedna z mých oblíbených písniček. A časem vám sem možná hodim i ten
budík:D






No, taky zapomínám drobnosti,ale MOBIL?!!
Ne,nejsem osoba,co každej den volá milionu lidí a kecá s nima o peachovinách,ale 14 dní bez mýho founa bych asi nepřežila... Už jen proto,že na cestách je to pro mě jediný zdroj metalu

Nevím, možná bych to ten tejden taky vydržela,ale další tejden už na ně brala pohrabáč...