Další z příběhů. Tentokrát mám v úmyslu něco happyendovnějšího, ale jak to dopadne nevim :D
Jedině ve skříni bylo bezpečno. Seděla pod kabáty, osmileté děvče s dlaněmi přitisknutými na uších. Tenký vzlykající hlásek se rozléhal pokojem. Přitáhla kolena pod bradu a snažila se zpívat si. Nepomáhalo to. Zvuky z obýváku byli stále hlasitější. Už tu bezmoc nemohla vydržet. Srdce jí hlasitě tlouklo, těžce dýchala, když se dveře skříně otevřeli. Pojď zlato, musíme jít. Viděla jen záplavu dlouhých blond vlasů a zaplavila jí naděje, když ta slova uslyšela. Matka jí chytla za ruku a táhla pryč. Neboj se zlatíčko, bude to dobrý, utěšovala malou Jessicu. Kam si myslíš že deš? Ozval se hlas. Ty svině..zustaneš tady. V obýváku stál její otec. Sotva chodil, všude byl cítit alkohol. Běž, honem. Postrčila děvčátko žena a otočila se k muži. Nech nás. SLYŠÍŠ?! Ty děvko! Neslyšelas? Ty nikam NEJDEŠ! Vrhl se na ní a vrazil ženě facku. Blond vlasy jí padly do obličeje, její výraz nebylo vidět. Zatřásla hlavou a ani se nepohnula. Sbohem Derecku. Vrazil jí ještě jednou. Tentokrát se žena zapotácela a upadla. Kromě zdvihajícího hrudníku se její tělo nehýbalo. Mami! Zavřískla Jess, přiběhla k matce a třásla s ní. Prosím, probuď se, mami. Jessico pojď sem, slyšela otce. Pojď k tátovi. Vyděšená dívka couvala do kouta. Pojď sem Jess, neboj se..
Neměla kam dál couvnout. Ruce se letmo dotýkali zdi a vyděšeně lapala po dechu. Polkla a zavřela oči. Ozval se výstřel. Okamžitě je zase otevřela. Její otec, s nepřítomným výrazem a s pramínkem karmínové krve tekoucí z jeho úst se sesunul k zemi. Vzduch byl cítit něčím, co dívka dosud neznala. Střelný prach. Potom v místnosti nastalo naprosté ticho. Její matka odložila zbraň a šla obejmout dcerku. Měla napůl odhodlaný a napůl vyděšený výraz. Už je to dobré Jess. Už všechno bude v pořádku zlatíčko. Nikdy nám už neublíží. Chytla jí za ruku a vytáhla z domu. Pojď, pojedeme pryč, řekla s utěšujícím úsměvem.
Trading yesterday-For you only






u mě je vyhodnocení =)