Září 2010

Chocolate is my sin

29. září 2010 v 20:11 | L.o.u |  ...My World...
Darlings
Už děsně dlouho chci vymyslet nějakej ten příběh, ale pořád mě nenapadá dostatečně
morbidní téma. Ale jsem blízko :P Kdyby jste měli téma...sem s tim!
A něco sesmolim, až si budu trošku víc jístá, že se budete ještě pár dní po přečtení klepat strachy.
Yeees. This is my point. Sue me.
Tak aspoň přidám písničku. Z muzikálu Chicago. Ájinářka/hudebňářka to do nás už čtyři hodiny cpe. A je to dost nakažlivý.
Btw: mám se fajn. Pořád se směju, objímám lidi a kupuju dětem lízátka, thanx for asking.
A ještě něco...minutku za Bublinku. Malého roztomilého králíčka Š., který teď už poletuje v  králičim nebi.
R.I.P. Bublí:)
Enjoy;)
A jestli se vám to nelíbí...bite me:)

My crap art (part III)

28. září 2010 v 20:19 | L.o.u |  ...My World...
Hello chickies:)
A protože bylo neuvěřitelně hnusně a do učení se mi ňák..no, znáte určitě sami.
Rozhodla jsem se otevřít PS a cosi vygrafikovat.
A je mi úplně jedno, že slovo vygrafikovat nejspíš neexistuje.
Moc jsem toho neudělala. Lenost.
Já vím, není to nic moc, ale..no. Snažila jsem se :P
Vztah mezi mnou a PS se nevyvíjí zrovna podle mých představ :D
Posuďte sami:
Nejdřív jsem se rozhodla zmutit nějakou svojí fotku a pak další cosi se
Supernatural/Lovci duchů
Přemejšlim, že si o nich založim fan blog. Nesuďte mě, jsem posedlá. A oni jsou tak..
Dokud jste neviděli fotky, kde jsou jenom v ručnících, nemůžete pochopit.
xxx
Bleeding..again:P

Your art suck, dude.

26. září 2010 v 20:34 | L.o.u |  ...My World...

Jo. Přesně to by mi řekl kdokoli z těhle lidiček. Lidiček, co maj účet na téhle stránce:
Něco jako DeviantArt, akorát víc..profesionálnější.
Když koukám na některý ty věci, mám chuť okamžitě smazat můj PS a jít se zahrabat. někam hodně hluboko. Vyráží mi to dech. Jak to ty lidi sakra udělali? :D
Trošku jsem to tam prozkoumala a uložila si pár obrázků.
Okej..pár neni to správný slovo.
Don´t care.
Přihazuju příklad. Dala bych jich sem víc, ale...no. Jsem moc líná :D Jen si je pěkně najděte sami :P
Enjoy;)
behance.net
behance.net
behance.net

Clap your hands, if you don´t care about this article

26. září 2010 v 16:03 | L.o.u |  ...My World...
Hi my sweet cherry pies:)
Ehm. I když byl minulej článek extrémně debilní i na mě, mazat ho nebudu.
Protože za pár let se budu na tý blbosti vařit ;)
Noc z pátku na sobotu byla dlouhá, studená a úžasná.
Nejdřív jsme se s E. trošku prošli..a ztratili, protože máme stejnej orientační smysl. Pak tu byl jeden fešnej zpěvák hrající na saxík, kterýho chtěla sbalit. Pak tu byla tréma, takže jsme puberťácky stáli za popelnicema a poslouchali skrz zeď. Hrál hezky. Když jsme se konečně dostali ke dveřím, klika nenalezena=puberťácký útěk do pryč :D Kafe. Pak jedna..ehm. Jak to nazvat. Hráli tam remixy mých občas i oblíbených písniček a tancovali tam sexy kočky. Takhle. Sexy kočky a já. Občas. Jo, bylo to hodně trapný. já na parketu. Kdo mě někdy viděl tančit, chápe význam hodně trapné. Kolem třetí jsem zjistila, že autobus k ní nám jede kolem sedmý. Takže jsme se zaparkovali na zastávce a čekali :D. Já jí mlátila, když usínala a pouštěla jí písničky. Potom nás před spánkem zachránil pochybný zhulenec, kterýmu všechno ukradli a on neměl na autobus dom. Takže jsme si s nim kolem hoďky povídali, protože autobus mu jel stejně děsně jako nám. No. A pak se mi začalo strašně chtít na záchod. Vydržela jsem to. jen tak tak. Cesta autobusem byla nesnesitelná. Fakt, že jo :D K E. se jede kolem hoďky a něco pro vaší představu. No a ještě ta hoďka něco předtim. Jsem na sebe patřičně hrdá, že jsem to vydržela.
A pák...když jsme dorazili k ní. Měkká postel a teplo.
A vstávání ve 12. A kočky šlapající po vašem obličeji:)
A ještě dalších x věcí.
Jináč, nemáte nějakej nápad, o čem napsat příběh? Něco krvavýho? Každá rada dobrá :P
Btw: chtěla jsem vám sem hodit Nirvanu-Lake of fire, ale nejde to. Takže jenom pár známek:
Yees I do
možná už to tu je..never mind:)

I always wanted to be a ninja

24. září 2010 v 19:40 | L.o.u |  ...My World...
Good evening my cherries;)
Krátkej článek před odchodem:)
Jo. Přemejšlim. A to neni nikdy dobrý :D
Někde jsem četla, že když někoho opravdu milujete, nemusíte s ním být, vlastnit ho, protože fakt, že ta osoba existuje vám stačí. A pak znám ještě jednu verzi, že láska je sobecká a žárlivá. Když vám na někom záleží, musíte s ním být, protože jinak to ani nejde.
Tak mi teda řekněte..co z toho je pravda:D
Já osobně se víc přiklánim k tý druhý verzi.
Btw: neberte tohle moc vážně, jen opět melu z cesty;)

 Jinak..kdo myslí, že Miley Cyrus je jen další z popových hvězdiček, která brzo vyhasne, nejspíš neslyšel tuhle písničku. Ona prostě talent a úžasnej hlas:)


Stupid smile on stupid face

23. září 2010 v 21:07 | L.o.u |  ...My World...
Hola my sweet cherry pies;)
A protože vím, že číst šťastný články když máte depku je dost otrava..
nebudu je psát :D
Takhle...budu se snažit ho nenapsat;P
Nějakou divnou a šílenou shodou okolností se stalo..
no. Že je všechno v pohodě. Třikrát zaklepat na zuby.
A protože je mi jasný, že to nebude trvat dlouho, užívám si, co to de:)
A píšu skoro za každou větou smajlíka:)
Protože prostě chci;P
Jo. Článek o ničem. Opět. Tak snad trocha info.
Před x dny, jsem psala, že sem hodím příběh, ňákej drastickej, plnej potu a krve.
Ehm. Zatim jsem ve fázi: chystám se o tom přemýšlet. Navíc se nějak rozjíždí škola. Takže testy, povinná četba a bláblá.
Takžé..buďto se máte fajn, a to vám přeju. Nebo ne..takže to teprve přijde:)
My god..kde sem vzala ten optimismus?
Zabít.
Obrázek nalezen...ehm..někde.
Sexy in my pyjamas

Doufat můžeš vždycky

20. září 2010 v 20:11 | L.o.u |  ...My World...
Ou yees..here we go..
Naděje.
Malé světýlko ve tmě, malá šance, že to může být lepší.
Můžete jí ztratit.
Můžete jí zase najít.
Může vám jí někdo ukázat.
Může vám jí někdo vzít.
Můžete jí někomu darovat.
Můžete trpělivě čekat a doufat, nebo něco dělat, aby jste se zase o kousíček přiblížili tomu, v co máte naději.
Někomu se přání splní, někomu ne. Ať už ano nebo ne, vždycky se najde něco dalšího v co můžeme mít naději.
Říká se, že naděje umírá poslední. A i když tak nějak víme, že to, co si přejeme se nikdy nemůže splnit, stejně doufáme dál, protože představa že se to vyplní je tak krásná.
Myslím, že bez naděje se žít nedá.
So keep hoping sweethearts


Miracles happen´s

19. září 2010 v 18:12 | L.o.u |  ...My World...
Hello my sweet cherry pies!:D
Ták jsem zpátky.
Jak jste se měli?
Čekala jsem že to bude děs, ale..
Určitě si někteří z vás, ti co sem choděj častěji, všimli mojí závislosti na
Supernatural/lovci duchů.
A teď se šťastnym šílenym zubatym úsměvem přiznávám svojí chybu.
Naivně jsem si myslela, že fandu-a to šílenýho fandu, jako já- v okolí asi nenajdu. Nó
a pak se objevila E. Héj E.! Pochybuju, že to někdy budeš číst, ale žeru tě :D
Už máme domluvenej i Festival fantazie v Chotěboři :P (doufám, že to vyjde).
Jinak na seznamováku jsme se všichni velmi sblížili..chápejte..sblížila nás nenávist ke všem těm hrám, zimě a odpornýmu jídlu.
   Spala jsem v tričku, 2 mikinách a bundě+2 deky a mrzla jsem jaxviň.
Navíc organizátorům přišlo strašně fajn vyhnat nás do tmy jen s malou baterkou, přesto že všude bylo to zkurvený bláto. Asi nemusim psát že moje boty vzaly za svý.
Ale mělo to i pár světlejch chvil. Např. trampolínu, záchvaty smíchu a gigantický houby. No a ochočený krabi. Se mějte, užívejte si západy slunce a teplo;)
Maybe..everything will be okay again..:)
Ouu yeees

Nervous smile darling

14. září 2010 v 22:41 | L.o.u |  ...My World...
Hello my sweet cherry pies;)
Loučím se s váma..až do neděle. Seznamovák.
Mám z toho docela šoky, ale tak..snad to dopadne dobře:D
Jop. Jsem prostě společenskej člověk. A áno. Tohle je ironie.
Se tu mějte:)
Chtěla jsem napsat ještě takovej krátkej drastickej příběh, ale...lenost;P
Takže na rozloučenou přihazuju jenom písničku a známky z DA.
System of a down-Roulette

Pochopí jen někteří :D
Hell ya :D
Bye sweethearts;)

Ugly duck with morbid sense for humor

12. září 2010 v 22:46 | L.o.u |  ...My World...
Hello my sweet cherry pies;)
Chtěla bych napsat dlouhej článek plnej věcí, co dávají
alespoň trošku smysl, ale můj mozek už to odpískal.
Takže sem přihodím jenom písničku:)
Možná už tu někde je..
Ale tak moc se mi líbí, že si zaslouží tu bejt víckrát.
Miluju jí pro tu melodii a text..;P
Jo. A je to doják, samozřetelně.
A titulku si jako obvykle nevšímejte :D
José Gonzales-Heartbeats

DA just...ROCKS!

Sweet my cherry pie...!:)

10. září 2010 v 20:39 | L.o.u |  ...My World...
Hello sunshines!
Ha! Jsem ještě větší idjit než jsem si myslela.
Místo na bus, kterej by mě odvezl domu, jsem omylem jela zpátky směr škola.
Neptejte se, jak se mi to povedlo. Sama nevim. *Duchem jinde*
Okej..možná si řikáte..nic tak hroznýho..alé..dámy a pánové, mě se to stalo dvakrát v
jednom tejdnu :D
Škola je...fajn. Doufám, že to tak vydrží. Okej kecám. Nechtěla jsem bejt za šprtku ale..
Ta škola je boží..! Až na matiku (hádejte, kdo šel jako první k tabuli..), fyziku..á tak.
Lidi jsou tam milý...žádný namyšlený držky co vám vyrvou srdce a hoděj ho do skartovačky.
A učitelé taky nejsou žádný extra mrchy, bych řekla.
Tolik k prvním dojmům.
Teď se mi možná trošku kazí nálada, ale..nasadit křečovitý úsměv a překousnout to.
Navíc mi vystydlo kafe..fuj.
POZOR! Nový objev. Nejde o kluka, ale o žárovku. Né ledajakou. Žúžovou!
Asi si jí koupim, už proto, že nemám ráda růžovou...chápete;)
Malé přiznání...většina mých příběhů má stejný název jako epizody Supernatural/Lovci duchů.
Jenom názvy. Hodili se k tomu..perfektně! Suďte mě;P
Přihazuji jednu z nejsmutnějších písniček vůbec:)
Videa si samozřetelně nevšímejte..á krásnej víkend:)
DeviantArt rocks!


Abandon all hope

7. září 2010 v 20:30 | L.o.u |  ...My World...
Okej, volný pokráčko toho dojáku od minule :D Ehm..to je snad sladší než telenovela.
Budu ráda za jakoukoli kritiku líďos;) Zakažte mi ty slaďárny..damn it!
I wish to have sexy butt...

Naprosté ticho. Rušilo ho jen šustění listí, když se do něj zamotal vítr. Hodila tašku na zem, opřela se o hranu kamene, zaklonila hlavu a zavřela oči. Teplo, občas závan studeného vzduchu, který ale nebyl příčinou husí kůže na zátylku. Vůně tlejícího listí.
***
Potom co přijela záchranka, nebylo už koho zachraňovat. Veronika musela pustit Samanthu z náručí a říct sbohem. Od té chvíle bylo všechno šedivější. Není třeba zemřít, aby jste byli mrtví.
Ta bolest, kterou cítila na začátku, ta co jí párala a trhala na kousky. Nedalo se to zastavit, nedalo se to zmírnit. Mohla jen čekat jestli přejde i když věděla, že ne. Mohla jen doufat, že možná jednou to nebude tak hrozné a že se v noci nebude probouzet s křikem. Ale bylo to horší a horší. Pak se jednou ráno probudila a místo bolesti našla nic. Tady za tou kamenou hřbitovní zdí se ale alespoň trošku světu vrátili barvy.
Všechny jejich strávené okamžiky se Veronice vryly na spodní stranu očních víček, takže si ten film mohla přehrávat znova a znova. Co by udělala jinak..aby to nedopadlo takhle. Když jí poprvé uviděla, ten pocit, probudilo se v ní něco zvláštního. Chtěla jí hladit po tvářích, ten tón jejího smíchu.., když jí zahlédla na chodbě krev v žilách začala proudit rychleji. Tohle nikdy k žádné jiné dívce necítila. Nejkrásnější na tom všem bylo, že Sam cítila to samé. Bohužel, její rodiče pro to neměli moc pochopení a to byl také důvod proč ten smích už nebyl slyšet tak často. Poslední hádku s rodinou už nemohla vydržet. Křik, rozbíjení věcí, nadávky. Veronika viděla co to se Sam dělá, ale nevěděla, jak to zastavit. Nevěděla, jak jí pomoci. Sam si ten způsob našla. 
***
Chladná noc. Když se Veronika probudila, byla všude tma. Sevřelo se jí hrdlo a oči se zalili slzami. Vstala, sáhla po tašce a zadívala se na fotku v malém, bílém, plastovém rámečku na hrobu. Sam se na ní zářivě usmívala. Šťastně. Ať už jsi kdekoli..hlas jí selhal. Miluju tě, zašeptala do ticha a otočila se k odchodu. Sama pomalu kráčela po hliněné cestičce a z hrobů kolem zbyly jen stíny. Vysoká kamenná zeď nebyla to jediné, co jí dělilo od světa kolem. Se skřípěním otevřela železnou tepanou bránu a odešla do noci.



My time of dying

6. září 2010 v 17:48 | L.o.u |  ...My World...
No. Měla sem chuť na něco depkoidního. Takže. To je ono. Já vim..dost klišé story a sladký jak prase, ale nemohla jsem si pomoct :D
+ obrázek :P
A retuš opět zachránila den


V šedém koutě ve sprchách seděla dívka. Černé mastné vlasy se jí lepily na obličej a dolní ret měla prokousnutý. Měla tepláky a šedé, kdysi bílé tričko. Nohama se odstrkovala dozadu, ale dál to už nešlo a tak si naivně myslela, že hysterický pláč a zoufalý křik na tom něco změní. Kolem jejích nohou byli poházené žiletky. Měla na dlaních drobné ranky, takže v místech, kde se dotkla zdi bylo pár krvavých fleků. Samantho otevři! Ozvalo se hlasité klepání na dveře. Zamčeno. Lomcování klikou. Než osoba na druhé straně najde jiný klíč, musí Sam využít příležitosti. Vzala jednu z žiletek a přitiskla si jí na tvář. Na váhání nebyl čas. Přitlačila a jela dolů. Brada, krk, až k místu, kde začínal výstřih trička. Bolelo to hrozně. Nejhorší bolest, jakou kdy zažila. A pak další řez od lokte až po zápěstí. Necítila žádnou úlevu, jen další krutou bolest. To, co zažila nepřála nikomu. Ani tomu, kvůli komu tu teď seděla. Panebože Sam! Osoba konečně našla klíč. Přidřepla k dívce, vyrvala jí žiletku a objala jí. Samantha přes vzlyky téměř nemohla dýchat. Neřekla ani slovo. Jen zavřela oči a nechala osobu ať jí objímá. Prosím..neodcházej. Vypadlo z ní nakonec. Ale lásko, co tě to napadlo? Obě dívky byli od lepkavé rudé tekutiny. Promiň, řekla šeptem. Stálo jí dost úsílí mluvit. Já..já už to prostě nemohla vydržet, víš? Mrzí mě to. Mluvila tiše a chraptěla. Nakonec jí hlas selhal úplně. Ztratila vědomí. Druhá dívka jí pevně sevřela. Prosím Sam..pšš..všechno bude dobrý..slyšíš? Věděla, proč tohle udělala a vyčítala si, že jí neuměla pomoci. Hladila jí po vlasech. Všechno se zpraví...Sam klesla hlava dopředu a její puls byl téměř nehmatatelný. Druhá dívka si rukávem otřela slzy. Sevřelo se jí hrdlo. Prosím..Sam, zůstaň vzhůru. Sanitka tu bude za chvíli. Na Samině tváři se objevil letmý úsměv. Ano, všechno bude v pořádku. Pro ní. Druhá dívka jí držela za ruku. To je dobrý Sam..jsem tady s tebou..

Ehm..normálně nepíšu žádný sebevražedný příběhy..už proto, aby se nenašel někdo, kdo by si z toho vzal příklad. takže lidi! Jenom příběh z jedné choré mysli! :P A já vim, že už jsem s těma příběhama dost otravná :D Ale další bude veselejší, to slibuju :P

Hell fire

5. září 2010 v 14:55 | L.o.u |  ...My World...
Ták..teda na přání pokráčko drag me to the hell :D
Doufám, že to neni jako nějaká klišózní telenovela;)

29. Března
Alice ležící v trávě zoufale lapala po dechu. Když se trošku vzpamatovala, rozhlédla se kolem.
Byla chladná noc. Vzduch čistý jako nikdy předtím. Bezhvězdné nebe. Ledový vítr.
Změnila se. Uplynuly jen tři měsíce ale ona vypadala o tři roky starší. Pod jejím oblečením jste mohli najít jizvy. Stovky. Některé už zahojené, hodně staré. Jiné ještě krvácející, nebo mokvající, plné infekce. Kůži měla popelavě šedou, rty popraskané, rudé klouby, v obličeji hluboké vrásky a bolest. Pod očima zarudlýma od kouře se rýsovaly temné kruhy. Kousek od jejího těla stál velký starý dům. Zvedla se na nohy, vyběhla až k němu a vešla dovnitř.
Přesně podle instrukcí. V křesle před zaplou televizí spal ve špinavém tílku postarší muž. Ovladač už mu dávno vypadl z ruky. Alice k němu zezadu přistoupila a zpoza opasku vyndala nůž. Srdce jí zrychlilo stejně jako dech a ruka se třásla. Zavřela křečovitě oči a podřízla muži hrdlo. Řez byl ale moc mělký. Muž se probudil, začal se dávit a zkoušel si přivolat pomoc. Alice upustila nůž a pár kroků ustoupila. Tak už to dodělej sakra. Řekl otrávený hlas za ní. Ta samá žena, se kterou uzavřela dohodu, ta co jí stáhla dolů.
Já vím, že už to máš v sobě Alice. Po takový době to má v sobě už každej.
Nemůžu...
 Kurva vem ten nůž a zabij ho. Nebo chceš pokračovat v show tam dole? Podpatky doklapaly až k ní. Téměř šeptala.Tři měsíce. Alice s sebou škubla. Tam dole ti to připadalo dlouhý? Tady to byli jenom tři zkurvený měsíce. Co potom tři roky? Tři milénia? Sakra chápeš to vůbec? Není žádná cesta ven. není žádná možnost uniknout. Nikdy..to..neskončí. Zašeptala jí sladce do ucha. Buďto zemře on, teď, rychle. Nebo tě osobně dovleču zpátky do díry. A věř mi..nikdo ti už druhou šanci zmizet nedá. Budeš krvácet, hořet, rozpadat se a kdo ví co ještě. Navždy. Poslední slovo řekla obvzlášť pomalu a jasně. Tak teď vem ten nůž a dokonči, co jsi začala.
Alice ve vzlycích uchopila rukojeť oběma rukama a přistoupila k muži. Ten jí pohledem zoufale prosil o pomoc. Mrzí mě to. Nůž prožízl vzduch a pak i srdce pana Smitha.
Hodná holka.
A proč to vlastně musím děat? Její vzlyky se nesly místností. Protože Alice, mě to baví.
Dívka sebrala poslední zbytky odvahy. Tebe to baví? Zabíjíš lidi pro zábavu? Řvala.
Hmm..jo. Jen si tu nenávist udrž, bude se ti hodit. Zmizela.
3. Dubna
Alice si pamatovala každý moment. Zapomněla jméno své babičky ale mohla s dokonalou přesností popsat všechno co prožila. Nevysychající krev, neschopnost se nadechnout, křik, který vám vychází z hrdla. Všichni ho slyší, slyší ho rádi. Když jí nabídli možnost uniknout, bez zaváhání a otázek to vzala. Hlavně že to přestane.
Chtěla jít za svou rodinou, ale nemohla. Né s tímhle vzhledem.
4. dubna
Alice stála schovaná za dveřmi jedné místnosti v ubytovně. Hned jak vešla dovnitř žena, Al k ní zezadu přistoupila a vrazila jí nůž do zad. Žena se po pár vteřinách sesunula k zemi. Za Alicí se ozvalo tleskání. Bravo, zlepšuješ se. Už to nebudu dělat. Pozdě Al. Už jsi zabila, začalo to.
Začalo co?
Zeptám se tě. Nevšimla sis  v posledních dnech že ošklivíš? CO? Alice vypadala naprosto zmateně. Co to má co..
S každou další vraždou, Alice, se měníš,deformuješ, zevnitř. A to se odráží i v tvém obličeji.proč myslíš, že příšery jsou tak ošklivý? Stává se z tebe zrůda.
Chladnokrevná, bezcitná, krvelačná zrůda. Jako já.
 Já vypadám tak jak vypadám, protože..řekněme že už pracuju v tomhle oboru dost dlouho na to, abych dostávala určité prémie.
Ještě jednoho a budeš...
NE! To mě radši dovleč zpátky dolu. Já už nikoho nezabiju. Dívka vyděšeně a smířeně čekala na návrat do horšího místa, než si vůbec dovedete představit. Alice, Alice...s tebou jsou ale problémy. Žena luskla prsty. Máš dva za s sebou, už tě nenechám vyklouznout.
Před Al se objevil muž. Tenhle chlap, Al. A teď dobře poslouchej, za necelej půlrok napadne tvojí sestru a ta skončí na vozíčku. Došla k Alici, chytla jí za ruku a vmáčkla do ní rukojeť nože. Máš šanci tomu zabránit, zlatíčko. Né..já..
Nemohla se rozhodnout. Šlo o Allyson. Nakonec, to kvůli ní se sem dostala. Probodla muži hrudník. Tvrdý pád na zem. Její srdce se zastavilo.
Žena vypadala spokojeně. Teď už si jedna z nás. Jedna z koho?
Poslední člověk, kterého zabiješ musí být tvoje krev, hlupáčku. Nikdy ti nepřišlo divné, že tvoje sestra je o půl roku mladší? Trochu nesmysl ne?
Jo. ještě ohledně tvojí sestry..to jsem lhala, i kdybys ho nezabila, byla by v pořádku.
Kdo..to..je?
Kdo, tohle? Ukázala na tělo ležící na zemi, pod kterým byla kaluž rudé krve.
Tvůj biologický otec.Žena se zasmála. Že mi ale dalo práci ho najít. Alici se zamotala hlava. Co jsem to..slzy se jí draly do očí a uvnitř ní něco bolestivě hořelo a bodalo, bránilo jí to popadnout dech.
Všechna ta bolest a lítost ale začaly pomalu odeznívat. To teplo, lítost,strach a další emoce najednou odezněly a zbyl jen chlad. Šířil se celým tělem. Ten přechod byl sice nesnesitelně bolestivý, ale velmi rychlý. Všechno, co dělalo Alici ještě lidskou bytostí během okamžiku vyhaslo.
Vítej mezi námi, Alice. Nový démon vyndal nůž z těla a krev si otřel o džínsy.
Ta už tu není, usmála se dívka.


The Vampire Diaries (rádoby mini plakát)

4. září 2010 v 17:46 | L.o.u |  ...My World...
Héj guys;)
Za další rádoby grafiku s lovcema duchů by jste mě určitě zabili, takže změna.
Nejsem zrovna fanda #1 do Vampire diaries, ale promo fotky jsou moc pěkný;)
PS: Moc dobře si uvědomuju, kolik chyb na tom obrázku je. Takže čekám jen kladnou kritiku, protože jsem se snažila jako prase. :D
Kecám. Budu ráda za jakoukoli kritiku.
Btw: Tento obrázek je věnovaný každému, kdo zná pojem závislost na TV show :D
No. A Aničce, protože ona je určitě VD fanatik #1 a protože se jí timhle chci omluvit, že jsem ještě nedokoukala první řadu :D

Snad se ti to líbí brouku:P

Bring me some coffee and shut up, moron!

3. září 2010 v 15:24 | L.o.u |  ...My World...
You say weird, I say so what?
K minulýmu tejdnu. Klepu na zuby a myslim, že to dopadlo líp než jsem
si představovala. Joo..technika čekat to nejhorší se vyplatila.
Ale když už je všechno v pohodě (zatím) ve škole, musí  se
samozřetelně něco kazit doma. Jaj. To je pořád keců.
Prý nejsem normální (novinka), pořád něco ničím, jsem prase a členka sesterstva leseb.
Zatím se na to ironicky usmívám a ignoruju.
Jde mi to dobře.
Přihlásila jsem se jako dobrovolník v nemocnici :D Těšim se. Strašně moc.
Strašně, strašně moc.
Jo. Až tak.
Ehm..myslim, že plešatim. Od doby, co jsem si obarvila hlavu na černo za sebou nechávám
koberec.
Přihazuju pár fotek;)
black.rose

lampá

Drag me to the hell

1. září 2010 v 20:10 | L.o.u |  ...My World...
Guys..! Blbáá...píše. Já vim že jsem psala už žádný příběhy..ale na ještě jeden krátkej mám náladu :P
Až se budete nudit..jo. Je takovej trošku drastičtější, takže jestli čekáte něco ve stylu odešli do západu slunce, čekáte marně :D
...
Jaj..ňáký delší, než jsem si představovala :D Jestli to dočtete, máte můj respekt :P
...

Tři čtvrtě na dvanáct.
Po zádech jí tekly pramínky ledového potu. Adrenalin proudil žilami a slyšela hlasitě tlouct svoje srdce. Přerývavě dýchala a nervózně se rozhlížela kolem. Hlavou jí prolétávaly okamžiky minulého roku.
Dvacátého devátého ledna, přesně před rokem, stála uprostřed staré opuštěné továrny. Foukal chladný vítr a v továrně bylo vlhko. Rozeznala jen obrysy ženy stojící ve tmě před ní. Bylo slyšet klapání jejích podpatků, když přešlapovala na místě. Ty mě nebudeš přemlouvat? A proč bych to měla dělat? Jako by ženu otázka vážně překvapila. Je to obchod. Já dostanu to co chci, ty taky. Co chceš slyšet? Nedělej to, je to chyba? Sluníčko zase vyjde ven? To sis měla rozmyslet dřív Alice. Teď už je pozdě. Přiblížila se k ní. V ruce malý nožík. Dej mi ruku. Alice jí roztřeseně podala dlaň. Žena jí nešetrně řízla a z podlouhlé rány okamžitě začala téct krev. Dívka zasyčela bolestí. Žena se usmála a trochu krve nechala skapat do malé lahvičky, kterou si pak strčila do kapsy džínsů. Tak. A obchod je uzavřený, řekla spokojeně a zmizela ve tmě.
Za deset minut dvanáct.
Nechápu to paní Sunshine, vaše dcera zítra může jít domů. Osmnáctiletá Alice stiskla ruku svojí o půl roku mladší sestře. A co můj přítel? Zeptala se dívka na nemocničním lůžku. Asi jste na sebe nějak napojení. Usmál se doktor. I on se najednou začal zlepšovat.
Nebreč Alice! To jsou šťastný slzy ty blbko! Okřikla jí starší sestra a zasmála se.
Po zraněních způsobených nehodou zůstaly Allyson, mladší sestře, jen povrchové jizvy.
Za pět minut dvanáct.
Hlavou jí prolítla další ze vzpomínek.
Musím ti něco říct Allyson. Alice si sedla vedle sestry. Copak, zlato? Ally se zvědavě dívala na sestru, která ještě pořád úspěšně držela slzy. Víš, že seš pro mě ta nejdůležitější osoba, že jo? A že bych pro tebe udělala všechno? Ally přikývla. Vždyť ty pro mě..
Ne. Ty máš Steva. Jenom..dávej na sebe prosím pozor, ano?
Jasně ségra, ale proč mi to řikáš?
Objala nechápavě koukající Allyson. Doufám, že vám to se Stevem vyjde.
Půlnoc.
Ráda tě zase vidím. V místnosti se objevila ta neznámá žena. Teď si jí mohla prohlédnout zblízka. Stála v jejím pokoji vedle postele. Černé vlasy, džíny, obyčejné bílé tričko. Doufám, že máš sbaleno Alice. Nemůže to počkat...prosím..selhal jí hlas.
Ale, tohle už jsme si přece vysvětlili ne? Když si mě před rokem zavolala a prosila ať zachráním tvojí sestru a toho jejího, ne? Něco za něco, Alice, to víš.
Navíc..nemáš tušení, jak často tohle slyším.
Tak ať už to mám za sebou. Alice se na ní chladně a odhodlaně podívala. Aspoň konečně zjistím, co je po smrti.
Žena si sedla vedle ní na postel. Ale zlatíčko, zašeptala sladkým hlasem. Ty sis asi nepřečetla správně smlouvu, co? Smrt je luxus, kterej si nemůžeš dovolit. Alice se otrásla a nadskočila. No. Ano. A vzala bych si tílko, prý je tam, kam jdeš dost horko. Usmála se a zmizela.
Alice ucítila bodavou bolest v ruce. Rána od nože se otevřela, ale místo aby krev stékala dolů, pramínky rudé tekutiny se rozeběhly po celém jejím těle a kudy protekly, kůže popraskala až do masa. Řvala bolestí a spadla na kolena. Z očí a koutku jí vytékaly další pramínky krve. Chtěla si představit svojí rodinu, ale bolest a třeštící hlava jí to nedovolily. Chtěla dýchat, ale něco jí stlačovalo hrudník, jako by měl každou chvíli prasknout. Zoufale lapala po vzduchu až se nakonec její tělo přestalo hýbat úplně. 
Pět minut po půlnoci.
To, co jí dělalo člověkem, se propadalo do neznáma a neslyšitelně křičelo o pomoc.


I saw, I didn´t understand, I left.

1. září 2010 v 15:14 | L.o.u |  ...My World...
No. Škola je obrovská, strašidelná a v každym patře ve vytrýně ležej pochybný
ostrý předměty. Tolik k důvodum, proč se mi líbí. Lidi jsem ještě neměla moc šanci poznat (čti prohlídnout si jejich obličeje), protože při mym příchodu už zbyly jenom lavice ve předu a otáčet se mi přišlo blbý. Já vim, já vim. Idiot. Ale čekala jsem to..hmm..ať už jsem čekala cokoli tohle bylo lepší.
*Klepe na zuby, aby to vydrželo*. Musim si pořídit fotku na index. I když stejně tak bych si tam mohla pastelkou nakreslit zubatýho smajla. Bylo by to lepší, než můj portrét. Idioti prostě na fotkách vypadaj jako idioti, s tim nic neudělám. Jináč máme skříňky (železný!!!) a dokonce tělocvičnu ve stejný budově. Příjemná změna. That´s all for now sweethearts:)
Btw: díky za hezký dopoledne A. a Š. ;P

Zvonění na hodinu? Jedině tohle. Klipu si nevšímejte:)
Ze Supernatural/Lovci duchů.
ACDC-Hell´s bells.