close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Abandon all hope

7. září 2010 v 20:30 | L.o.u |  ...My World...
Okej, volný pokráčko toho dojáku od minule :D Ehm..to je snad sladší než telenovela.
Budu ráda za jakoukoli kritiku líďos;) Zakažte mi ty slaďárny..damn it!
I wish to have sexy butt...

Naprosté ticho. Rušilo ho jen šustění listí, když se do něj zamotal vítr. Hodila tašku na zem, opřela se o hranu kamene, zaklonila hlavu a zavřela oči. Teplo, občas závan studeného vzduchu, který ale nebyl příčinou husí kůže na zátylku. Vůně tlejícího listí.
***
Potom co přijela záchranka, nebylo už koho zachraňovat. Veronika musela pustit Samanthu z náručí a říct sbohem. Od té chvíle bylo všechno šedivější. Není třeba zemřít, aby jste byli mrtví.
Ta bolest, kterou cítila na začátku, ta co jí párala a trhala na kousky. Nedalo se to zastavit, nedalo se to zmírnit. Mohla jen čekat jestli přejde i když věděla, že ne. Mohla jen doufat, že možná jednou to nebude tak hrozné a že se v noci nebude probouzet s křikem. Ale bylo to horší a horší. Pak se jednou ráno probudila a místo bolesti našla nic. Tady za tou kamenou hřbitovní zdí se ale alespoň trošku světu vrátili barvy.
Všechny jejich strávené okamžiky se Veronice vryly na spodní stranu očních víček, takže si ten film mohla přehrávat znova a znova. Co by udělala jinak..aby to nedopadlo takhle. Když jí poprvé uviděla, ten pocit, probudilo se v ní něco zvláštního. Chtěla jí hladit po tvářích, ten tón jejího smíchu.., když jí zahlédla na chodbě krev v žilách začala proudit rychleji. Tohle nikdy k žádné jiné dívce necítila. Nejkrásnější na tom všem bylo, že Sam cítila to samé. Bohužel, její rodiče pro to neměli moc pochopení a to byl také důvod proč ten smích už nebyl slyšet tak často. Poslední hádku s rodinou už nemohla vydržet. Křik, rozbíjení věcí, nadávky. Veronika viděla co to se Sam dělá, ale nevěděla, jak to zastavit. Nevěděla, jak jí pomoci. Sam si ten způsob našla. 
***
Chladná noc. Když se Veronika probudila, byla všude tma. Sevřelo se jí hrdlo a oči se zalili slzami. Vstala, sáhla po tašce a zadívala se na fotku v malém, bílém, plastovém rámečku na hrobu. Sam se na ní zářivě usmívala. Šťastně. Ať už jsi kdekoli..hlas jí selhal. Miluju tě, zašeptala do ticha a otočila se k odchodu. Sama pomalu kráčela po hliněné cestičce a z hrobů kolem zbyly jen stíny. Vysoká kamenná zeď nebyla to jediné, co jí dělilo od světa kolem. Se skřípěním otevřela železnou tepanou bránu a odešla do noci.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama