Ták..teda na přání pokráčko drag me to the hell :D
Doufám, že to neni jako nějaká klišózní telenovela;)
29. Března
Alice ležící v trávě zoufale lapala po dechu. Když se trošku vzpamatovala, rozhlédla se kolem.
Byla chladná noc. Vzduch čistý jako nikdy předtím. Bezhvězdné nebe. Ledový vítr.
Změnila se. Uplynuly jen tři měsíce ale ona vypadala o tři roky starší. Pod jejím oblečením jste mohli najít jizvy. Stovky. Některé už zahojené, hodně staré. Jiné ještě krvácející, nebo mokvající, plné infekce. Kůži měla popelavě šedou, rty popraskané, rudé klouby, v obličeji hluboké vrásky a bolest. Pod očima zarudlýma od kouře se rýsovaly temné kruhy. Kousek od jejího těla stál velký starý dům. Zvedla se na nohy, vyběhla až k němu a vešla dovnitř.
Přesně podle instrukcí. V křesle před zaplou televizí spal ve špinavém tílku postarší muž. Ovladač už mu dávno vypadl z ruky. Alice k němu zezadu přistoupila a zpoza opasku vyndala nůž. Srdce jí zrychlilo stejně jako dech a ruka se třásla. Zavřela křečovitě oči a podřízla muži hrdlo. Řez byl ale moc mělký. Muž se probudil, začal se dávit a zkoušel si přivolat pomoc. Alice upustila nůž a pár kroků ustoupila. Tak už to dodělej sakra. Řekl otrávený hlas za ní. Ta samá žena, se kterou uzavřela dohodu, ta co jí stáhla dolů.
Já vím, že už to máš v sobě Alice. Po takový době to má v sobě už každej.
Nemůžu...
Kurva vem ten nůž a zabij ho. Nebo chceš pokračovat v show tam dole? Podpatky doklapaly až k ní. Téměř šeptala.Tři měsíce. Alice s sebou škubla. Tam dole ti to připadalo dlouhý? Tady to byli jenom tři zkurvený měsíce. Co potom tři roky? Tři milénia? Sakra chápeš to vůbec? Není žádná cesta ven. není žádná možnost uniknout. Nikdy..to..neskončí. Zašeptala jí sladce do ucha. Buďto zemře on, teď, rychle. Nebo tě osobně dovleču zpátky do díry. A věř mi..nikdo ti už druhou šanci zmizet nedá. Budeš krvácet, hořet, rozpadat se a kdo ví co ještě. Navždy. Poslední slovo řekla obvzlášť pomalu a jasně. Tak teď vem ten nůž a dokonči, co jsi začala.
Alice ve vzlycích uchopila rukojeť oběma rukama a přistoupila k muži. Ten jí pohledem zoufale prosil o pomoc. Mrzí mě to. Nůž prožízl vzduch a pak i srdce pana Smitha.
Hodná holka.
A proč to vlastně musím děat? Její vzlyky se nesly místností. Protože Alice, mě to baví.
Dívka sebrala poslední zbytky odvahy. Tebe to baví? Zabíjíš lidi pro zábavu? Řvala.
Hmm..jo. Jen si tu nenávist udrž, bude se ti hodit. Zmizela.
3. Dubna
Alice si pamatovala každý moment. Zapomněla jméno své babičky ale mohla s dokonalou přesností popsat všechno co prožila. Nevysychající krev, neschopnost se nadechnout, křik, který vám vychází z hrdla. Všichni ho slyší, slyší ho rádi. Když jí nabídli možnost uniknout, bez zaváhání a otázek to vzala. Hlavně že to přestane.
Chtěla jít za svou rodinou, ale nemohla. Né s tímhle vzhledem.
4. dubna
Alice stála schovaná za dveřmi jedné místnosti v ubytovně. Hned jak vešla dovnitř žena, Al k ní zezadu přistoupila a vrazila jí nůž do zad. Žena se po pár vteřinách sesunula k zemi. Za Alicí se ozvalo tleskání. Bravo, zlepšuješ se. Už to nebudu dělat. Pozdě Al. Už jsi zabila, začalo to.
Začalo co?
Zeptám se tě. Nevšimla sis v posledních dnech že ošklivíš? CO? Alice vypadala naprosto zmateně. Co to má co..
S každou další vraždou, Alice, se měníš,deformuješ, zevnitř. A to se odráží i v tvém obličeji.proč myslíš, že příšery jsou tak ošklivý? Stává se z tebe zrůda.
Chladnokrevná, bezcitná, krvelačná zrůda. Jako já.
Já vypadám tak jak vypadám, protože..řekněme že už pracuju v tomhle oboru dost dlouho na to, abych dostávala určité prémie.
Ještě jednoho a budeš...
NE! To mě radši dovleč zpátky dolu. Já už nikoho nezabiju. Dívka vyděšeně a smířeně čekala na návrat do horšího místa, než si vůbec dovedete představit. Alice, Alice...s tebou jsou ale problémy. Žena luskla prsty. Máš dva za s sebou, už tě nenechám vyklouznout.
Před Al se objevil muž. Tenhle chlap, Al. A teď dobře poslouchej, za necelej půlrok napadne tvojí sestru a ta skončí na vozíčku. Došla k Alici, chytla jí za ruku a vmáčkla do ní rukojeť nože. Máš šanci tomu zabránit, zlatíčko. Né..já..
Nemohla se rozhodnout. Šlo o Allyson. Nakonec, to kvůli ní se sem dostala. Probodla muži hrudník. Tvrdý pád na zem. Její srdce se zastavilo.
Žena vypadala spokojeně. Teď už si jedna z nás. Jedna z koho?
Poslední člověk, kterého zabiješ musí být tvoje krev, hlupáčku. Nikdy ti nepřišlo divné, že tvoje sestra je o půl roku mladší? Trochu nesmysl ne?
Jo. ještě ohledně tvojí sestry..to jsem lhala, i kdybys ho nezabila, byla by v pořádku.
Kdo..to..je?
Kdo, tohle? Ukázala na tělo ležící na zemi, pod kterým byla kaluž rudé krve.
Tvůj biologický otec.Žena se zasmála. Že mi ale dalo práci ho najít. Alici se zamotala hlava. Co jsem to..slzy se jí draly do očí a uvnitř ní něco bolestivě hořelo a bodalo, bránilo jí to popadnout dech.
Všechna ta bolest a lítost ale začaly pomalu odeznívat. To teplo, lítost,strach a další emoce najednou odezněly a zbyl jen chlad. Šířil se celým tělem. Ten přechod byl sice nesnesitelně bolestivý, ale velmi rychlý. Všechno, co dělalo Alici ještě lidskou bytostí během okamžiku vyhaslo.
Vítej mezi námi, Alice. Nový démon vyndal nůž z těla a krev si otřel o džínsy.
Ta už tu není, usmála se dívka.






Páni..