Říjen 2010

I´m evil. I steal sweets from kids and give spiders under your pillow

29. října 2010 v 23:56 | L.o.u |  ...My World...
Hello my cherry pies
byla to láska na první pohled. Hned jak jsem je viděla, musela jsem si je zkusit. A dokonce i perfektně padly. Jo. Džíny. Jmenujou se Sasha a vysej hned vedle Terrence, což je mimochodem můj oranžovej klobouk.
V poslední době mám v hlavě plno věcí. Ale většinou se vrací Chotěboř, možnost vlastního bydlení, škola a Photoshop. A pak je tu ještě ten sadista s kleštičkama, co mi bude trhat zdravej zub, kvůli rovnátkám a já vím, že to bude strašně, srašně moc bolet.
Zbytek shrnu.
Šla jsem na koncert skupiny, kterou  neznám, jejich písničky se mi nelíběj, a to jenom kvůli E., protože tam čekala na osobu, která se nedostavila.
Plivala jsem z mostu.
Utratila jsem stočtyřicet za pitomý víno s kolou.
Zjistila, že už nemám co dál utrácet.
Byla dobrovolničit v nemocnici.
Nepřečetla ani stránku z povinné četby.
Už od minulýho čtvrtka vám chci napsat o Purple Spirit Day/den v duchu fialové barvy (volně přeloženo) a pořád nějak nemám čas.
Moje práce v PS buďto nestojej za nic, nebo se mi smažou.
Ale jinak je všechno v pohodě. Víc než v pohodě :).
Vlastně je to až divný, jak v pohodě všechno je. Třikrát zaklepat na zuby.
Minulou sobotu vznikla hromada pochybných fotek. Díky Š.:D
Tady je jedna z nich.;) trochu upravená.
The field

Zubatej bubák klepající na tvoje dveře..jé mami! Zase sis zapomněla klíče?

25. října 2010 v 21:05 | L.o.u |  ...My World...
Halloween
na tohle téma prostě musím něco napsat.
 Okej, my máme Dušičky, ale proč k nim něco nepřidat?
Navíc, na ten letošní se extrémně teším. Kvůli jedné osobě, se kterou mám na Halloween velký plány. Nebudu sem psát o čem tenhle svátek je, ani odkud pochází, protože tohle si za pár vteřin můžete vygůglit.
Příležitost k tomu někoho vyděsit k smrti, dělat zákeřný smajly do dýní, jít na hřbitov, ponocovat (chlastat) a dobře se bavit. A i když je o něčem jinym, takhle ho hodlám strávit já. A řeči typu:
Ať si ten Americkej svátek strčej do p..patřičných míst jdou mimo mě.
A možná ještě půjdu na nějakou pařbu v debilním kostýmu.
Halloween mám prostě z nějakýho důvodu strašně ráda.
Možná to bude tím, že je na podzim, možná tím, že má takovou krásnou děsivou atmošku.
Jo. Je to obojím.
Mám ráda to malý světýlko svíčky uvnitř dýně a všude kolem tmu. Mrazení v zádech, když mě něco vyděsí. Můžete si na Halloween nadávat jak chcete, ale má prostě svoje kouzlo:) 
Takže, jestli ho slavíte, užijte si ho. Jestli ne..no. Nevíte, o co přicházíte.
***
Snad jste nečekaly něco hlubokomyslnýho. Oh come on! 

My another crap art

24. října 2010 v 14:32 | L.o.u |  ...My World...
Hello my awesome sunshines:)
Polovinu minulýho tejdne jsem strávila u PS místo pohřbená pod učebnicema.
Ale né..teď se to už musí změnit. Musím začít být little bit nerdy.
Anyway..
Tady je pár mých výtvorů:P Nejsou sice nic moc, ale dělala jsem, co jsem mohla.
Opět všechno se Supernatural/Lovci duchů :D
Prostě si nemůžu pomoct♥
***








Who´ll have mercy on your soul (part 3)

20. října 2010 v 18:05 | L.o.u |  ...My World...
Hello sunshines;)
Asi už bych měla dopsat tu story, co? :D Jojo. Už jdu na to:)
Doufám, že to bude aspoň trochu ke čtení:P
*
Muž objímal holčičku ve špinavých zašedých šatech a z koutků očí mu stékaly slzy. Snažil se vysvětlit, proč svojí  malou sestřičku ani maminku už nikdy neuvidí. Víš, tvoje sestřička už tu není. Šla do nebe. Naklonil se k ní, aby jí viděl do obličeje. Měla ušpiněné tváře. A co maminka? Můžu jí vidět? Ne, zlatíčko. Ona..ona půjde za tvojí sestřičkou a bude na ní dávat pozor. Dívka začala plakat. Chtěla bych jí vidět. Prosím! Naposledy! Prosím tati, na chvilku. Muž se snažil potlačit slzy. promiň zlatíčko. Nejde to. Počkej tady, za chvíli jsem zpátky.
Chtěl znát odpověď, proč jí tohle musí vysvětlovat. Vyběhl z domu a šel směrem k náměstí. Nad jeho hlavou přelétl modrý ptáček. Stihl to. Žena v bílých roztrhaných šatech měla ještě poslední minuty života. Vyběhl po schodech a stáhl jí oprátku z hlavy. Dav začal křičet a nadávat.
Musím vědět, proč jsi to udělala. Chladně a nenávistně zašeptal. Žena se mu smutně zadívala přímo do očí. Šlo poznat, že právě ona toho lituje nejvíce. Chtěla jsem jí toho ušetřit. Zemřela by v bolestech. Já..já...její hlas přecházel ve vzlyky. Přišla jsem domů a..říkal jsi, že potravu máme sotva pro dva a peníze nám došli. Zemřela by hlady! Tak jsem jí zakryla rukou ústa a..a...žena zavřela oči. Bylo to pro ní lepší. Kapka slané vody jí stekla po zašpiněné tváři a vpila se do rtů. Otočila hlavu a už se na muže nepodívala.
Našli by jsme jinou možnost! Něco by jsme určitě vymysleli! Muž jí vzal za ramena a drsně s ní zacloumal.
Myslíš, že kdyby tu byla jiná, jakákoli možnost,
Nezkusila bych jí? Dala bych cokoli, aby se to nestalo. Kéž bych to dítě neměla. Žena zvedla oči a pousmála se. Neboj, řekla už klidným vyrovnaným hlasem. Dohlídnu, aby už nikdo z naší rodiny neměl víc dětí, než dokáže uživit.
Muž se na ní s opovržením zadíval, vzal do ruky oprátku, nasadil jí zpátky na její hlavu a s vrzáním sestoupil dolů. Žena zvedla zelené oči k nebi. její poslední myšlenky patřily dcerce kterou neuvidí vyrůstat, manželovi který se jí zřekl a dítěti, které myslela že zachránila. A pak její srdce přestalo tlouct.
Den 3.
Minulo odpoledne a začalo se stmívat. Lampy ve Skořicové ulici už svítily. Až na jednu. Ta problikla a zhasla. Tessa otevřela zelené oči. Celé odpoledne zaspala. Ve škole teď toho bylo moc a předstírání úsměvů, naštvanosti i smutku jí už lezlo krkem. Nejraději by všechno hodila za hlavu. Nechtěla už všechno hrát. Chtěla opravdu něco cítit. Rozlámaná došla ke kuchyňské lince a postavila vodu na kafe. Ozval se dětský pláč a klování do skla. Toho ptáka vážně zabiju, pomyslela si. Znuděně došla k postýlce, něžně vyndala sestřičku, houpala jí.
Pššš, Jessinko. Dítě opět usnulo. Cvak. Voda se dovařila. Tess nalila vodu do hrnku a ten postavila vedle už docela velké hromádky nezaplacených účtú. Byli na tom špatně. Dokonce hrozila exekuce. Její matka neměla žádné sourozence a jiní příbuzní byli opravdu vzdálení.
 Z obýváků se ozvalo dětské vyjeknutí a pak bylo ticho.
Tessino srdce se na chviličku strachem zastavilo. a vyběhla z kuchyně. Jess nebyla v postýlce. Všude ticho a dítě nikde. Jessi?
Začínala být hysterická. JESS?!
Nakonec koupelna. Vedle vany stála žena. Černé vlasy jí kontrastovaly s bledou kůží a špinavými, roztrhanými bílými šaty. S láskou držela dítě v rukou. Maličká, bude to lepší.
Tentokrát měla Tess v něčem jasno. Tohle nebyl sen, ani halucinace.
Co..
Bude to lepší, bledá ruka už se natahovala k miminku. Né!
Dívka nevěděla co dělat a tak se rozeběhla k ní.
Žena i s Jess zmizela. 
Tessa zakopla o shrnutou podložku když se snažila zabrzdit. Padla hlavou přímo na kraj vany.
Minuty ubíhaly, dívka stále ležela na zemi. Nechtěla vstát. Pro ní to byla spíš úleva. Cítila, jak jí něco stéká po spánku a tělem se jí rozlévá příjemný chlad. V zelených očích něco pomalu vyhasínalo. Její sestřička bude v pořádku. Nevěděla jak to ví, ale bylo to tak jisté. Co jí mrzelo, že už nikdy nepřivoní k jejím vláskům a nepochová v náručí. To byl jediný důvod slané kapky na jejím obličeji.
*
Ve vedlejším pokoji zatím bledá postava ukládala plakající miminko zpátky do postýlky. Teď už to bude lepší. Usmála se a její stín zmizel.
*
Ta jedna jediná lampa ve Skořicové ulici, která nefungovala blikla a její světlo zalilo malý rodinný domek. Kdo pozorně sledoval, mohl si všimnout teď už dvou malých modrých ptáčků poletujících kolem.
*

No. Je to dost divný, nepřehledný a kdyby vám to nedávalo smysl, napište :D Tohle sem zvoralá. Jinak budu vděčná za jakékoli komentáře:) Jinak pro mě je úspěch už jenom to, že jste to dočetli do konce.

Happy kitty, ginger kitty, killing kitty

17. října 2010 v 20:49 | L.o.u |  ...My World...
Hola Amigos
Tenhle víkend byl divokej. Nejdřív mě honila a pokousala divoká zrzavá kočka, tancovala jsem ploužáka za zvuků saxofonu, přejela zastávku k E., ztratila se, když jsem se tam potom snažila dojít pěšky, seřvala za to ubohou E. a nakonec si řvaním na E. vyplencala všechen kredit. A když mě E. našla a mohla se mi za to všechno vysmát do obličeje, neudělala to. Teda, né hned :D Pak mi to mile připomínala celou neděli. Přežrala sem se cukrovou vatou, ječela na pouťový atrakci jako idiot (a jsem na to hrdá), čekala hodinu na bus a k tomu mě E. málem shodila ze židle, když jsem jí šlápla na botu. Dlouhej příběh. Pak tu ještě máme pana dominantní obočí, opilého přítulného a neznámého Standu, který rád uprostřed noci poznává cizí lidi a větu točila se jí hlava, kterou nejspíš nepochopíte. Anyway, až na to, že jsem ztratila náušnici, great weekend.
A další důkaz, že nemusíte být nutně opilí, aby jste se bavili. (ale na škodu to taky neni)
*Dedicate to Standa, the drunk guy.*

 Knocking on heavens door-Avril Lavigne

Dear diary. I´m a jackass...

16. října 2010 v 15:35 | L.o.u |  ...My World...
Ola sweethearts
Za chvílu vyrážim do víru velkoměsta za E., takže třetího dílu mé CrapStory se dočkáte až zítra.
Já vim, já vim. Moc vás to mrzí.

Anyway. Mám spoustu témat o čem psát, ale když si sednu ke kompíku, docházejí mi slova. Takže tohle bude jen další článek o ničem. Né! Musim napsat aspoň něco normálního.
Nedávno jsme psali z bižule a já měla to neuvěřitelný štěstí, že jsem mohla úplně všechno opsat.
Opsala.
Až potom mi došlo, že úplně něco jinýho.
Za pět a k tabuli, pitomče. Trhám si za to vlasy.
Navíc jsme o zdravotku ošatili Soňu a dělali s ní různý nepříčetnosti. A nehledejte v tom nic úchylnýho :D Soňa je místní kostlivec. Už pádim, tak se mějte prdi:)
***
Guess..who´s coming to dinner..?!
!Behance.net!

I´m a sock. And I´m sad, because my partner was eaten with washing machine

13. října 2010 v 19:49 | L.o.u |  ...My World...
Hello my sunshines :)
Pár novinek. Dobrovolničení v nemocnici..už proběhlo..ehm..školení. Trvalo od devíti do čtyř. Naštěstí měli plno jídla...for free :D
Ne. Nebyla jsem tam jenom kvůli tomu.
Zejtra mě to čeká naostro. Jestli si koušu nehty nervozitou? To je další problém.
Už nemám co kousat.
Naštěstí tam nejdu sama. Díky Š.
Chtěla bych prasátko. Říkala bych mu karolínka a vycvičila bych si jí. Nosila by mi noviny, papuče a zpívala ukolébavky. Ano, jsem úplně v pohodě.
Téma týdne že je hřbitov? To si říká o nějakej morbidní příběh ;P
Přihazuju něco pro Aničku :)
A jeden můj výtvor se Supernatural/Lovci duchů. Jsem posedlá. Nemůžu si pomoct :D
Suďte mě.
CrapArt:




Who´ll mercy on your soul (part 2 )

11. října 2010 v 17:19 | L.o.u |  ...My World...
I´m sorry guys;)
Nějak nám vypadlo pár drátků z takový malý černý čehosi se zelenejma světýlkama a vypadl net.
Těch pár dní se zdálo jako měsíc. Okej, okej..trošku přehánim.
Anyway..
aspoň jsem měla čas trošku domyslet ten krvavej příběh a zdokonalit se v PS:)
Jo. A děkuju moc za komentáře :D Moc potěšili:) Jo. A za pravopisný chyby se předem omlouvám :P

Bosé nohy se nořili hlouběji a hlouběji do bláta. Patřily vyděšené ženě v zašpiněných bílých šatech. Utíkala za malým světýlkem v hloubi lesa, kde, jak věděla stojí malý domek. Za ní šel zástup lidí z vesnice s pochodněmi. Ve tmě zakopávala o větve stromů a studený vzduch jí štípal do plic. Když konečně doběhla ke dveřím, zoufale na ně začala bušit. Prosím, otevřete!
Po tom, co jsi udělala...chceš aby jsme ti otevřeli? Ozvalo se zevnitř. Shoř v pekle.
Stůj ty děvko! Zakřičel hluboký mužský hlas za ní. Poté ženu chytli zezadu za ruce a odtáhli do vesnice.
Prosím! prosím! Svíjela se v křečích a pláči. Všechna zvířata spala, až na malého modrého ptáčka, který seděl na komíně a vše sledoval.
*
Den 2.
Tesso! Ježiši štípněte jí nekdo
Co? Dívka otevřela zarudlé oči a rozhlédla se po třídě. Spát můžeš doma. K tabuli.
Poslední dobou toho moc nenaspala. Jessie po nocích plakala víc, než kdy jindy a když už se Tesse podařilo usnout, nelíbilo se jí, co viděla. Ještě něco jí nedávalo smysl. A to malý modrý ptáček, kamkoli se hnula.
Díky, že tu se mnou počkáš, Tess. Na autobusové zastávce se dvě dívky klepali zimou. Seš fakt hodná. V poho. Nechceš svést autem? Né, za chvíli mi to jede. Tessu upoutal muž na druhé straně ulice. Blížil se k nim. Jeho kůže byla šedivá a na rukou nesl miminko. Podával ho Tesse. Nehýbalo se. Musíš na něj dát pozor. nedávej ho jí! Prosím. Nesmíš jí ho dát.
Co to..cítila zimu.
Hej! Zlato! Seš tu se mnou? Tesso! Jo. Jsem tu..kde je?
Kdo kde je? Zlato, sme tu sami. Seš v pohodě? Zasmála se.
V momentě, kdy Tess začala vážně pochybovat o svojí příčetnosti, všimla si stop v bahně. Byla si téměř jistá, že předtím tam nebyli. Ale důkazy o vteřinu později zničily gumy autobusu.
Po návratu domů ze sebe dívka shodila kabát, uvařila si kafe a sedla si k dětské postýlce. malá Jessinka na ní kulila očka a vydávala zvuky podobné smíchu. Občas jí Tessa záviděla tu nevinnost.
Tessa cítila, že se něco děje, špatný a nepříjemný pocit. Po chvilce se mimino rozplakalo a praskla žárovka. Ále neboooj, Pšššt. Větračkou do pokoje vlétl modrý ptáček a sedl na postýlku. Ochladilo se a Tessa začala vydechovat studené obláčky. Naběhla jí husí kůže, když se v rohu místnosti něco zavlnělo. Žena v bílých šatech a se zmučeným výrazem vytrhla dítě z jejího náručí. Dej mi jí. Bude to pro ní lepší! Poté svojí ruku přitiskla na ústa miminku a držela.
Ne! Něco spadlo na zem a rozbilo se. To hrnek kafe, který vypadl Tess z uvolněné ruky. Usnula. Nesnášela tyhle sny. Byli moc realistické.
Zamrazilo jí. V louži kafe byli otisky ptačích nožek.
*
Tak. Konec druhý části. Prosím jakoukoli kritiku :D Budu strašně moc vděčná líďos :)

Broken Iris-Scars:)

Who´ll mercy on your soul (part 1)

3. října 2010 v 22:57 | L.o.u |  ...My World...
Hi sweeties:)
Tak konečně ten slíbenej příběh.
Enjoy my morbidity

Kolem kotníků se jí obráčely cáry špinavých bílých šatů. Vystoupala po schůdkách až na o několik metrů vyvýšené místo. Ruce měla za zády svázané pevným provazem. Naskočila jí husí kůže, když jí někdo bolestivě chytl za paži a vláčel vpřed. Svět se jí teď smrskl do smyčky akorát tak velké pro její hlavu, visící přímo před ní. Dávivě se nadechla a potlačila slzy. Na rameno šibenice si sedl malý modrý ptáček a sledoval dění, stejně jako desítky lidí kolem. Budeš trpět, zašeptání se neslo větrem až k ní. Její poslední slova už ale nikdo neslyšel. Někdo kopl do bedny na které stála. Její tělo se po pár nekonečných vteřinách přestalo zmítat a lidé se rozešli.
*
Den 1.
Když se v 5:20 rozdrnčel v malém domku, v malém městě budík, osoba které patřil ho zamáčkla a posadila se na posteli. Rozhlédla se po pokoji a zkoušela přijít aspoň na jeden důvod proč vstát. Musela. A tak roztáhla závěsy a přešla do ložnice. Její matka spala vedle dětské postýlky, ve které se převalovala malá, půlroční holčička. Jessie jí říkali. Osoba nad postýlkou jí pohladila po malinkaté ručičce.
Nikým neviděn před oknem poskakoval malý modrý ptáček, jakoby hlídal dům.
Ta osoba byla osmnáctiletá Tessa. Malý uzlíček před ní to nevěděl, ale byl celý její život. Musela na sestřičku dávat pozor, chránit jí.
Vyšla z bytu do deště. Nasedla do auta a vyjela.
Stěrače sotva stíhali a provoz zhoustl. Tesse padala hlava a oči se zavírali.
Cáry bílých šatů se jí motaly kolem kotníků, když kráčela po koberci do ložnice. Došla až k postýlce a vzala dítě do náručí. Jessie se rozbrečela. Ššš..zlatíčko. Už bude dobře. Přitiskla dítěti ruku na ústa.
NE! Tess se probudila. Někde za sebou uslyšela klakson. Promnula si oči a rozjela se.
*
S blbým pocitem práskla s dveřmi bytu a běžela k postýlce. Ségra na ní koulela oči a smála se. Uff.
Tak jak bylo ve škole? Zaslechla mamku. Jo, fajn. Nic novýho.
Tessa nebyla jedna z těch lidí co se často smějí a každý je má rád. Byla spíš něco jako černá ovce. Věděla to a neřešila. Už ne. Pořád ta samá stejnost. Nebýt její sestřičky, která pro ní znamenala všechno, už by tu dávno nebyla. Ne snad, že by byla nešťastná, ale život byl pro ní stejný. Neuměla to změnit, a nebyl tu nikdo, kdo by jí s tím pomohl. Bylo jí jedno, co si myslí ostatní, bylo jí jedno úplně všecko. Svět splýval v jeden velký šedivý flek. Jediné světýlko měřilo 80 cm a rádo tahalo za cizí vlasy.
Něco klepalo do okna. Tessa uviděla zuřícího modrého ptáčka klovoucího do skla. Vypadni! Kšá! Zlej pták. Jessie se rozplakala. Blbej ptáku!
Tessa vzala malou do náručí a houpala jí. Ššš..Ségruš. Za okraj postýlky bylo něco uchycené. Dívka se zamračila a vytáhla cár špinavé bílé látky. Těžce polkla. Co to sakra..



Okej, názor vítán. Jakýkoli. Bude to mít tři části :P Tak prosím pište, pište..:)




Piggy pig

2. října 2010 v 19:55 | L.o.u |  ...My World...
Já to sem musim dát :D
Behance.net
Tak takhle nějak bez mejkapu.

Wouhou