Nějak nám vypadlo pár drátků z takový malý černý čehosi se zelenejma světýlkama a vypadl net.
Těch pár dní se zdálo jako měsíc. Okej, okej..trošku přehánim.
Anyway..
aspoň jsem měla čas trošku domyslet ten krvavej příběh a zdokonalit se v PS:)
Jo. A děkuju moc za komentáře :D Moc potěšili:) Jo. A za pravopisný chyby se předem omlouvám :P
Bosé nohy se nořili hlouběji a hlouběji do bláta. Patřily vyděšené ženě v zašpiněných bílých šatech. Utíkala za malým světýlkem v hloubi lesa, kde, jak věděla stojí malý domek. Za ní šel zástup lidí z vesnice s pochodněmi. Ve tmě zakopávala o větve stromů a studený vzduch jí štípal do plic. Když konečně doběhla ke dveřím, zoufale na ně začala bušit. Prosím, otevřete!
Po tom, co jsi udělala...chceš aby jsme ti otevřeli? Ozvalo se zevnitř. Shoř v pekle.
Stůj ty děvko! Zakřičel hluboký mužský hlas za ní. Poté ženu chytli zezadu za ruce a odtáhli do vesnice.
Prosím! prosím! Svíjela se v křečích a pláči. Všechna zvířata spala, až na malého modrého ptáčka, který seděl na komíně a vše sledoval.
*
Den 2.
Tesso! Ježiši štípněte jí nekdo
Co? Dívka otevřela zarudlé oči a rozhlédla se po třídě. Spát můžeš doma. K tabuli.
Poslední dobou toho moc nenaspala. Jessie po nocích plakala víc, než kdy jindy a když už se Tesse podařilo usnout, nelíbilo se jí, co viděla. Ještě něco jí nedávalo smysl. A to malý modrý ptáček, kamkoli se hnula.
Díky, že tu se mnou počkáš, Tess. Na autobusové zastávce se dvě dívky klepali zimou. Seš fakt hodná. V poho. Nechceš svést autem? Né, za chvíli mi to jede. Tessu upoutal muž na druhé straně ulice. Blížil se k nim. Jeho kůže byla šedivá a na rukou nesl miminko. Podával ho Tesse. Nehýbalo se. Musíš na něj dát pozor. nedávej ho jí! Prosím. Nesmíš jí ho dát.
Co to..cítila zimu.
Hej! Zlato! Seš tu se mnou? Tesso! Jo. Jsem tu..kde je?
Kdo kde je? Zlato, sme tu sami. Seš v pohodě? Zasmála se.
V momentě, kdy Tess začala vážně pochybovat o svojí příčetnosti, všimla si stop v bahně. Byla si téměř jistá, že předtím tam nebyli. Ale důkazy o vteřinu později zničily gumy autobusu.
Po návratu domů ze sebe dívka shodila kabát, uvařila si kafe a sedla si k dětské postýlce. malá Jessinka na ní kulila očka a vydávala zvuky podobné smíchu. Občas jí Tessa záviděla tu nevinnost.
Tessa cítila, že se něco děje, špatný a nepříjemný pocit. Po chvilce se mimino rozplakalo a praskla žárovka. Ále neboooj, Pšššt. Větračkou do pokoje vlétl modrý ptáček a sedl na postýlku. Ochladilo se a Tessa začala vydechovat studené obláčky. Naběhla jí husí kůže, když se v rohu místnosti něco zavlnělo. Žena v bílých šatech a se zmučeným výrazem vytrhla dítě z jejího náručí. Dej mi jí. Bude to pro ní lepší! Poté svojí ruku přitiskla na ústa miminku a držela.
Ne! Něco spadlo na zem a rozbilo se. To hrnek kafe, který vypadl Tess z uvolněné ruky. Usnula. Nesnášela tyhle sny. Byli moc realistické.
Zamrazilo jí. V louži kafe byli otisky ptačích nožek.
*
Tak. Konec druhý části. Prosím jakoukoli kritiku :D Budu strašně moc vděčná líďos :)
Broken Iris-Scars:)
Komentáře
1Nicole* | Web | 11. října 2010 v 17:28 | Reagovat
Když kritiku... tak kritiku Mhm, tak... v Druhým dni, asi v půlce "Občas jí záviděla tu nevinnost"... nevím, jestli to mimčo tý holce, nebo naopak... Asi ta holka miminku,ale stejně je to neurčitý...Mimochodem, co to bylo za kafe, když v jeho louži byly otisky ptačích nožiček? Nemyslíš už jen logr,tedy zbytky zrníček na dně? Ale protože já sama bych tohle schopná napsat nebyla... máš u mě 5 hvězdiček z 5-ti.... nájs
Nene, oči to nejsou, jen ej to prostě čmáranice, co kreslim,když se extrémně nudim... ale díks
6~:.Ondra.:~ | Web | 15. října 2010 v 19:54 | Reagovat
Opět krásné.v porovnání s 1.dílem sice tohle je malinkato horší ale stejně pěkné...Také mě trochu udivuje ta skvrna kafe ve které zůstaly otisky,ale nikdo už neví co dnes člověk nevypije!
krásný x)