close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Highway to nowhere-her story

13. listopadu 2010 v 21:48 | L.o.u |  ...My World...
Hello guys;)
Rozhodla jsem se pro napsání dalšího pochybnýho příběhu, který stejně nikdo nebude číst. Jsem za něj na sebe naštvaná už proto, že tam netečou potoky krve ani nenajdete scény mládeži nepřístupno.
Stejně doufám, že se najde nějaká dobrá duše, co si to přečte a napíše kritiku:)
*
The explosion in the sky-your hand in mine
Piano cover
*

Její příběh
***
 Muž za barem se zrovna ohýbal pod pult pro další flašku vodky, když se otevřely dveře a čerstvý vzduch zvenčí trošku provětral zakouřenou hospodu. Dovnitř vešli dva lidé. Dívka, bylo jí né víc než 20, a chlapec ve stejném věku. Sedli si na barové stoličky a začali si povídat. Barman je nenápadně poslouchal.
No a co budeme teda dělat? Dochází nám benzín i peníze a jsme uprostřed ničeho. Na to se dívka obrátila k barmanovi. Prosím vás, jak daleko jsme od civilizace?
Asi 10 km odtud je Sunsetville. Odpověděl a vrátil se k utírání skleniček.
Dívka se zamračila.
Co je?
To jméno...už jsem tam někdy byla. Mračení se změnilo na pochopení. Seskočila ze stoličky, chňapla přítele za paži a táhla ho ven. Co děláš? Nashledanou! Křikla dívka a rozrazila dveře od putiky. Musíme tam jet. Teď hned. Vypadala rozrušeně. Okej a řekneš mi proč? Zmatený mladík odemknul auto. Uvidíš.
Motor zarachotil a dvojice vyjela zpět na prázdnou noční dálnici. O deset kilometrů dále už míjeli malé rodinné domky. V žádném už se nesvítilo. Tady, zastav. Na okraji města stála obrovská budova. Okna i dveře měla zatlučené a vypadalo to, že je už mnoho let opuštěná. Dívka došla ke vchodu, chvíli si ho prohlížela a pak se skelným pohledem vzala za prkno a snažila se ho strhnout. Pomůžeš mi, nebo tam budeš jenom tak stát a koukat? Rozhlédl se, jestli je nějaká šance, že je někdo uvidí a když usoudil že ne, přidal se k ní.
Za chvilku už chytala za kliku a vcházela dovnitř.
Obrovský sál. Byly tam desítky židlí, velký zaprášený lustr ležel na podlaze a úplně ve předu bylo pódium. Dívka šla rychlou chůzí uličkou mezi židlemi, za sebou zanechávajíc stopy v prachu. Přítel jí pomalu následoval.Jejich kroky se hlasitě rozléhaly místností. Tak řekneš mi, kam jsme se to právě vloupali? Na podiu byl nějaký předmět. Zdálky to vypadalo jako obří krabice. Dívka přistoupila až k tomu, a rukou z toho setřela prach.
Teď to konečně poznal. Byl to klavír.
Sedla si k němu a otevřela ho. Klávesy, po roky dobře chráněné před prachem a špínou zvenčí, byli v měkkém měsíčním světle prosvítajícím skrz otvory mezi prkny v oknech dobře vidět. Vložila na ně prsty, jakoby to byla ta nejpřirozenější věc na světě. Začala hrát. Zvuk se rozléhal celou budovou. Hrála krásně. Mladík se opřel o klavír a poslouchal. Bylo to to nejkrásnější, co kdy slyšel někoho hrát. Bylo v tom tolik smutku a štěstí. Když dohrál poslední tón vzhlédla k němu. V očích se jí něco zalesklo. Tady už jsem hrála, začala vysvětlovat. Před několika lety jsem objevila hudební školu. Tady se konalo přijímací řízení.
 Prosila jsem , aby mě sem vzala a nakonec jsem přesvědčila. Hrála jsem přes deset minut a všem se to líbilo. Řekli, že mě berou. Při téhle vzpomínce se zasmála. To bylo to jediné, na čem jsem přežívala, víš? Na tom, že v září odejdu a už nikdy je neuvidím. 
Jak se ukázalo, ona mě na to řízení vzala jen proto, že myslela, že nemám šanci. Před koncem prázdnin, když jsem hrála...zrovna utírala prach na klavíru. Prý to byla nehoda. Zavírání pod rukama spadlo a rozdrtilo mi všechny prsty pravé ruky. A škola byla v háji. Kdybych potom nepotkala tebe..nevydržela bych to tam.
 Jenom...chtěla jsem si naposledy zahrát. kapičky slz padaly na klávesy.
*
Pohladil jsem jí po tvářích. Víš, něco mě napadlo..vzpomněl si na něco, co viděl v hospodě. Ale nejdřív mi ještě prosím zahraj. Líbí se mi to. Usmál jsem se na ní, a ona znovu vložila prsty na klávesy. Při hraní zavřela oči a nepřestávala se usmívat.
Při tónech písničky jsem přemýšlel nad tím, co řekla. O svojí rodině moc nemluvila, ale když už, v dobrém to nebylo. Věřil jsem, že co se stalo, nehoda nebyla určitě.
*
Dohrála jsem a pomalu klavír zase zavřela. Jaké by to asi bylo, kdybych na tu školu odjela? Hodněkrát už o téhle možnosti snila. To bych ale nepotkala jeho. Najednou jí škola už nijak nelákala. Peníze sice už skoro došli, auto sotva jede a jídlo z bufetů nestojí za nic, ale mají sebe. I přes všechny mínusy byla spokojená.
*
O několik hodin později dívka opět seděla za klavírem. Ale né za tím samým. Vrátili se zpátky do té malé putiky. Stál úplně v rohu místnosti, kde si ho jen sotva kdo všiml. Peníze za několik hodin hraní stačili na jídlo i benzín. Opět zavřela oči a její přítel, opět opřený o klavír visel na jejím úsměvu.
*
Tak nějak jsem nenapsala, že je to volný pokráčko z minula. Ale řekla bych, že i tak to dává celkem smysl..:P Doufám. Přeslazený. Prosím, neukamenovat, autor má křehké tělo :D Za jakoukoli kritiku budu moc vděčná:P



 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Áťa Áťa | Web | 13. listopadu 2010 v 22:26 | Reagovat

Slaďák.  To jo. Ale překrásnej slaďák... :)
Mimochodem, prej "žádný potoky krve"... A co ta ruka? už pomyšlení na to mě donutilo zahejbat svojí pravou rukou, jestli je v pohodě :D
Už jsem říkala, že se mi to fakt moc líbí? No, asi jo, ale to je jedno, again, and again... Pěkný :)

2 Čokoℓádová žabka Čokoℓádová žabka | Web | 13. listopadu 2010 v 23:29 | Reagovat

Žýdné takové, kritizovat nebudu. Moc se mi to líbí! Chci dalšííí 8-)

3 Kejmie <3 Kejmie <3 | Web | 14. listopadu 2010 v 13:01 | Reagovat

Awujky na mém blogu mi můžeš dát otázky ohledně mě...pls zeptej se na ňějaké...D

4 Áťa Áťa | Web | 14. listopadu 2010 v 15:27 | Reagovat

:D Jo, zapomněla jsem ti k tý povídce zmínit, že kdyby byla další, vůůůbec se zlobit nebudu :D :)
A díky :))

5 Hell Hell | Web | 14. listopadu 2010 v 17:49 | Reagovat

Je to pěkný příběh, taky teď píšu romána ale kdy ho zveřejním nevim, snad to brzo dopíšu :-) hodně štěstí do dalšího psaní, talentovaná slečno :-)

6 Nikýs Nikýs | Web | 17. listopadu 2010 v 8:34 | Reagovat

je to opravdu povedené ! předchozí díl jsem nečetla a vůbec mi to u tohohle nevadilo :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama