close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

In the fog

25. listopadu 2010 v 23:17 | L.o.u |  ...My World...
Hi, guys;)
Další z mých pochybných příběhů. Za pravopisné chyby se předem omlouvám :) Jestli máte náladu, prosim, přečtěte si to a zkritizujte:) Byla bych moc vděčná;P
Mjůzik:
***
Pro neÁjináře: v mlze :)
4:00
Tu noc nespala. Seděla u okna a pozorovala jak se město ztrácí v mlze. Chtěla si pročistit hlavu, trošku se vzpamatovat a uklidnit, ale nešlo to. Hlavou jí prolétavaly různé věci, beze smyslu, bez pochopení proč se to děje a jak to vyřešit. Ale pokaždé se vrátila k té samé. Nenávidí to tu. Jak moc se těší až vypadne z tohohle města, pryč, kamkoli.
Za pár hodin půjde do školy. Byla neuvěřitelně unavená. Víčka zakryla zarudlé oči a dívka usnula na parapetu na založených rukou místo polštáře. Nevěděla, jestli zvládne další den.
4:10
Tu noc nespal. Vzal si kytaru a sedl si s ní na postel. S prsty odřenými skoro do krve hrál už po několikáté tu samou písničku i když mu to působilo bolest. V koši pár metrů od něj roztrhaná fotka dívky. Nemohl na ní přestat myslet. Na ní, a na to jak moc chce pryč z tohohle města, s ní. Nemohl jí nenávidět. Chtěl. Bylo by to jednodušší. Nakonec složil kytaru a zavřel oči.
Na několik hodin bude vše v pořádku. Nevěděl, jestli zvládne další den.
4:20
Tu noc nespali. Mladý pár ležel v posteli a měl zhasnuto. Oba dva chtěli rozsvítit a promluvit si, ale to by nic nezměnilo. Navíc jediný pohled by řekl všechno. Bylo to nesnesitelné. Nejradši by se oba dva sbalili a odjeli pryč. Teď hned. Už se nikdy nevrátit, nechat všechno za sebou a zapomenout. Už nikdy z vedlejšího pokoje neuslyší dětský pláč ani smích i když jim v uších zní pořád. Zavřeli oči, aby alespoň na pár hodin zapomněli. Nevědeli, jestli to vydrží další den. 
4:30
Tu noc nespala. Už proto, že jí odpojili topení a byla strašná zima. Svíčky už dohořívaly. Natáhla si další svetr a při malém světýlku si prohlížela fotografie. Většina z nich měla nažloutlou barvu a byly vybledlé. Lidé na nich už byly dávno mrtví. Ale na fotkách se usmívali jako by to byl nejšťastnější den jejich života. Přestože žena neviděla na obličeje těch lidí, toto album už si prohlížela tolikrát, že věděla kdo na které fotce je a jaký příběh k ní patří. Nenáviděla tohle město. Nechápala proč byla poslední. Proč musela vidět umírat své blízké. Nenáviděla to tu tak moc. Chtěla ho spálit do základů. Na poslední stránce jí album vypadlo z rukou a jí se zatmělo před očima. Nevydržela další den.
***
Dívka se probudila. Sakra! Zaspala. Sbalila si věci do školy a vyrazila. Začalo sněžit. Hustě. Sníh jí křupal pod nohama a ona neviděla ani na krok. Ale protože stejnou cestou chodila už několik let, bylo snadné trefit. Když šla skrz park zarazila se. Něco bylo špatně. Přestalo sněžit, ale objevila se mlha. Otřásla se. Byla ve špatné části parku. Tudy přece nikdy nechodí. Jak se sem vůbec dostala? Jediné co bylo vidět byl starý mrtvý strom. Párkrát tu byla, proto věděla, že jde špatným směrem. Rozhlédla se. Ten strom...
Něco jí připomínal. Chtěla jít blíž. Lákalo jí to. Došla až k němu a jejím tělem projel chlad a divné tušení, že se tohle už někdy stalo a že to, co bude následovat nebude dobré.
Za sebou zaslechla kroky. Nadskočila a ohlédla se. V mlze nebyl nikdo vidět. Je tam někdo?
Kroky utichly. Osoba vyčkávala.
Haló?
Pořád nic. Pak kroky zrychlily. Dívčino srdce začalo hlasitě tlouct. Buch-buch. Teď už ho uviděla. Buch-buch. Opět normální tep. Znala ho. Chodil na stejnou školu. Mladík se před ní zastavil. Co ty tady Miki?
Já vlastně nevím. Šel jsem do školy ale asi jsem se ztratil. Ta mlha je hrozná. Divný, co? Chodim tudy každej den.
Dívka se zasmála. Jo, já taky. Tak pojď ať to stih..pššt. Mike se zaposlouchal. Slyšíš to?
Další kroky. Tentokrát dva páry nohou. Mladá dvojice. Ahoj děcka, nějak jsme se ztratili, mohli by jste nás nasměrovat?
Tak pojďte s náma.
Vyšli po zmrzlé hliněné cestě. Po několika metrech bylo rozcestí. Ani jsem nevěděla, že je ten park tak velký, řekla žena. Mlha byla stále hustší. Dívka se zakoukala do dálky. To neni možný.
Ten strom...
Velký, uschlý...
Asi jsme to nějak obešli, řekl muž z páru. Ne. To neobešli. Mike popošel ke stromu a obrátil se ke zbytku. Tak...skusíme to tudy? Ukázal na jinou cestu. Okej. Dívka šla první.
Po několika metrech konečně uviděli branku ven. Uff, dívka si oddechla. Nemohla se zbavit divného pocitu. Tak nashledanou! Mike a Ruby se rozloučili s párem. Meg se ale zarazila a šťouchla do Jasona. Hele, vidíš to taky? Mimo mlhu bylo vidět jen jediné. A to velký mrtvý strom. Ruby se zatočila hlava. Lidi...tohle je divný. Podívej, něco tam leží. Jason to poznal. Co to..
vedle stromu ležel medvídek. Malý plyšový medvídek. A větrem se nesl dětský pláč. Slyšíte to? Meg přikývla. Slyšíme co? Ruby se zaposlouchala. Nic.
Žena se přitiskla k manželovi. Co to je? Myslíš, že...
Ne, zlato. Je to jen nějaká ozvěna, odpověděl jí Jason.
Jaká ozvěna? Mike také vypadal zmateně. O čem to mluvíte? Vůbec nic neslyším.
Ale ten medvídek..někdo ho tady asi jen zahodil, odpověděla si vyděšeně Meg.
Konec první části
Podle komentářů se rozhodnu jestli bude ještě nějaká druhá :D 
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Čokoℓádová žabka Čokoℓádová žabka | Web | 26. listopadu 2010 v 22:29 | Reagovat

Když jsem ten článek uviděla, říkala jsem si: sakra, ten je dlouhý.. ale pak (mimochodem, díky za překlad :D) jsem to začala číst a teď nechci konec :P píšeš naprosto originální, podivné a hodně dobré příběhy.. ;)

2 Áťa Áťa | Web | 26. listopadu 2010 v 23:20 | Reagovat

Hned, jak mi nebudou padat očička do klávesnice, si to přečtu... :))
Mimochodem, nikdo si na jméno pro novou ortézu nevzpomněl, tak máš privilegium něco vymyslet, jestli chceš :D (čim úchylnější, tim lepší :D )...smolík to je, no, to kamarádka mě flákla do toho palce, a doktorka mluvila cosi o zvýšený šanci lámavosti kostí, prej si s tim užiju srandy... :D :D

3 Áťa Áťa | Web | 27. listopadu 2010 v 0:00 | Reagovat

:D :D no, 100% je úchylný říkat svý ortéze Rosalindo :D
Doktor byl pěknej, ale takovej... no, ten ve vedlejší ordinaci byl fakt pěknej, musim tam zajít ještě aspoň jednou a zjistit, kdo to je :D :D Nemáš tucha, na kterym oddělení jsou pěkný doktoři, ať vim, co si zlomit/rozmlátit/onemocnět příště? :D

4 Lola Lola | Web | 28. listopadu 2010 v 20:16 | Reagovat

Právě jsem asi za půlkou 5. série a jsem víc než spokojená a dokonale nadšená ;) :D děsně se mi to líbí. Kluci jsou skvělý ! ;-)

5 Lola Lola | Web | 28. listopadu 2010 v 20:16 | Reagovat

oops *skvělí.. :D
a jinak zajímavý design ;-)

6 Lola Lola | Web | 29. listopadu 2010 v 22:08 | Reagovat

Už nějakou dobu jsem si nějaký příběh od tebe chtěla přečíst a konečně jsem se k tomu dostala :) A musím říct že je to dost dobré! Trošku depresivní ale hodně napínavé a zajímavé ;) líbí se mi jak píšeš :)
Nevadí když si tě přidám do odkazů k mým oblíbeným navštěvovaným stránkám?

7 stranger-girl stranger-girl | Web | 30. listopadu 2010 v 18:18 | Reagovat

skvělé :) přečetla jsem to jedním dechem a to se mi často nestává :) takže pokračování chci :D

8 Áťa Áťa | Web | 2. prosince 2010 v 15:50 | Reagovat

Sakra, že já si to přečtela až teď... doufám, že další část 100% bude, ty tvoje povídky jsou čim dál tim hezčí/lepší/promakanější :)) ;) 8-)

9 Áťa Áťa | Web | 2. prosince 2010 v 15:51 | Reagovat

Mimochodem, kde bereš náměty na takovýhle děsy? :D Taky jsem to přečetla jedním dechem, tyjo, docela napínavý... :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama