Leden 2011

Čméláčci a kytičky...?

30. ledna 2011 v 18:11 | L.o.u |  ...My World...
Hi guys;)
Název článku pochopí jenom jistá blonďatá osoba :D
Zpátky z víru velkoměsta. 
Nevím, jak se jí to povedlo, ale nejdražší E. mě včera v noci ukecala k něčemu...
co ani nemám sílu napsat, natož říct nahlas.
Taky mě pak viděla v nejtrapnější pozici vůbec. A to s tělem na balónu, nosem čuchajícim ke koberci a nohama kopajícíma kamsi do výšky.
Áno, donutila mě cvičit.
Taky mi její zrzavá kočička, (ona je přece jenom oplácaná :D:D)
dala autogram. 
Nejde přečíst, ale bolí.
I když byla polomrtvá, byl to boží víkend, jako vždycky.
A neděle...za to stála taky;)
*
Jéé ty máš rybičky...
Noo..voni ještě žijou? :D
*
Vole, vyndej to z tý mikrovlnky, dostanem salmonelu! :D
*
A pak ještě chlupatý překvapení spící na mim hrudníku, šílený noční můry který mám pokaždý, když spím v její blízkosti a bruslení, ke kterýmu ani nedošlo.
*
Děkuju:*

Utopit, uhořet, skočit, vykrvácet...ano, máme na skladě. Dobírkou..?

28. ledna 2011 v 16:47 | L.o.u |  ...My World...
Hi guys;)
Hádejte, kdo má zas přístup k netu..;P.
Na tohle téma snad ani nejde nic nenapsat. Navíc už mám psací absťák.
*
Pořádně si prohlédni ty barvy...
Na světle jsou zářivé a celek je tak nádherný...
Motýlí křídla.
Ale zavři je do temné místnosti, zastiň je..a okamžitě ztratí všechnu krásu a ty jen musíš doufat, že na ně ještě někdy dopadnou sluneční paprsky.
Nadechni se, usmívej, co nejvíc to jde, protože jednou..a je jistota že se to stane, se ty křídla zatřepetají a zmizí. Odletí pryč. A všechno bude vypadat jinak.
*
V rohu místnosti, ve tmě. S hlavou skloněnou a rukama objímajícíma si kolena.
Bez chuti něco dělat, otevřít oči, prohlédnout si svět, vidět jeho krásy, usmívat se.
Nechtěla to ukončit. Jen nevěděla jak pokračovat. Když barvy vybledly, ostatní lidé zmizeli, ti, jejihž úsměvy dělali všechno snesitelnější.
Nebrečela.
Na úplném dně?
Ne. Nic takového není, vždycky jde spadnout ještě níž. Utopit se, shořet, roztříštit na milion kousíčků. Tohle všechno a mnohem víc se vám může stát, aniž by jste zemřeli.
Odsuzuješ sebevrahy? Podporuješ?
Myslíš, že život za to stojí, přes to všecko? Myslíš, že vždycky je cesta? Nebo jsou to prostě keci lidí, co nikdy nebyli v průšvihu?
Tvoje volba. Ať je tvůj názor jakýkoli...je tvůj. Ale víš co? Život ne. Hodně lidí tvrdí...je to můj život a já si s ním můžu dělat co chci. Ale není. Je taky tvojí rodiny a přátel...tvojí kočky.
I když to možná zní jako blbost a špatně se to poslouchá, je to tak.
Že nikoho nemáš? 
Máš ještě sebe. A možná čas něco změnit. K lepšímu, k horšímu. Je tu ta možnost.
A je to jenom na tobě. Chceš to skončit? Fajn. Ale jak si můžeš být stoprocentně jistá, že zrovna zítra nepoznáš někoho...fajn? Že zrovna zítra se nezačneš chtít smát?
90% lidí, co skočí z mostu si v půlce uvědomí, že to šlo vyřešit jinak. Asi je to hrozný pocit..? Padat a vědět, že tohle je tvůj poslední nádech? A hrozný strach, co bude potom? Ta bezmocnost, že už je pozdě.
*
Vstala, svižným krokem šla přímo ke dveřím. Už tu byla zavřená až moc dlouho.
Zatáhla za kliku. Na druhé straně stála dívka a usmívala se. Celou místnost zaplnilo oslepující světlo. Má něco v dlaních. Co to je?
Dívá se ti přímo do očí. Pozvedává ruce k tobě, rozevře je. A ty si všimneš jen malého krásného motýlka, teď už poletujícího kolem tvé hlavy.
*
What the hell..? Ještě před pár odstavcema měla umřít krutou smrtí! Stává se ze mě cíťa.


Goodbye my lover, goodbye my friend

26. ledna 2011 v 17:48 | L.o.u |  ...My World...
Goodbye Guys;)
A protože mám zakázáno chodit na většinu sociálních sítí, protože prej zavirováno,
loučím se na dobu neurčitou:/
Žádnej DA
Konec foto-soutěže, promiň žabko:(
Konec fejsbůku a twitteru.
So bye...;)
Budu psát články v noci. Jinak to nevidim.

S rampouchem u nosu, se zmrzlym xichtem.

22. ledna 2011 v 21:39 | L.o.u |  ...My World...
Hi guys;)
Pár pravidel, který by jste si měli zapamatovat předtim, než pojedete na hory.
Když jedete proti lidem a řvete uhni!, né vždycky vás slyšej.
(Díkybohu nakonec uhli)
Prázdných flašek Jeltzina pod vaší postelí se vždycky nějak zbavíte.
Až polezete mírně v náladě do sprchovýho koutu, bacha na výplň. Sklo je..rozbitný.
(Díkybohu tohle jsem si uvědomila taky)
Mějte na pokoji vždycky někoho, kdo vám zabrání spát ve skříni. (že hrbe) :D
Když vaše kámoška hodí držku a vy se jí smějete, je tu 90% jistota že o minutu pozdějš jí hodíte taky.
Půl-litrovej Sprite za šedesát korun za to prostě nestojí.
Ale protože máte žízeň...nic jinýho vám prostě nezbyde.
Instruktoři jsou sexy.
Vždycky se najdou fajn lidičky.
(viz. Ekva, hrb, bůh..no a já...pleškóňa)
Hůlky se snadno lámou.
Pokud můžete, vyhněte se lesu.
A prostě...jo. Bylo to fajn. Vlastně příští rok plánuju jet zase.
Nebude se mi chtít. To je mi jasný.
Snad mě někdo ukecá.
So guys...:)
Jestli vás čekaj hory, užijte si ty pády, užijte si chlast, instruktory, krutý probuzení studenym mokrym toaleťákem do xichtu a nudli přimrzlou k nosu.
Jo. Bye;)

Desperate, desperate girl

14. ledna 2011 v 22:16 | L.o.u |  ...My World...
Hi guys;)
Na tejden ode mě budete mít klid.
Odjíždim na hory.
Sbohem končetiny.
Cestovní horečka.
Se nedostavila.
Bohužel nemám ani normální horečku. Ani jsem si nic nezlomila.
To mě rovnou můžete probodnout lyží.
Shit.
Miluju hory. Miluju lyžování. Miluju promočený ponožky, drkotající zuby a zábavný kolektivní hry.
A miluju ironii.
Já vim, nejspíš to přehánim, ale když o horách začala učitelka v září mluvit, přísahala jsem si, že za ŽÁDNÝCH okolností..hory už nikdy víc.
A teď...
No. Užijte si své vyhřáté postýlky, bez-rampouchový nos a hodiny matiky, který bych za lyžák klidně měnila. Až tak moc tam nechci. Možná ještě přihodím, nějakej příběh před odjezdem:) tak pište komentáře, ať mám pak co číst.
Bye guys;)



Flow

11. ledna 2011 v 18:43 | L.o.u |  ...My World...
Hi guys;)
Slíbila jsem příběh. Tady.:)
Hepyjénd nečekejte.
Za každý komentář budu extrémně šťastná :P
*
V Kanadském vnitrozemí, daleko od pobřeží, leží město Alberta.
Protéká jím Black river a ta se potom vlévá do Pacifiku.
*
Každé léto si bere kostkovanou deku, knížku, sluneční brýle a na břehu té řeky stráví celé hodiny
čtením a nechává se hladit od slunečních paprsků.
Při západu slunce si pak sbalí věci a odejde. Ale dnešek byl jiný.
Přišla ke břehu bez deky, zaposlouchala se do zurčení vody.
Proud byl klidný, ale věděla že jen o několik metrů dál zdivočí a kdo se dostane až tam, cestu na břeh už nenajde.
Přála si, aby jí ten proud unesl někam daleko.
Vešla do vody. Byla studená a nebylo vidět na dno.
Až po pás, zavřela oči, nechala slzy volně plynout, rozpřáhla ruce, nechala proud, aby volně unášel její tělo, dovolila chladu aby jí ovládnul.
Co tě sem dohnalo?
Proč si to vzdala?
 Proč si  chladnou vodou uhasila ten žár uvnitř?
Nikdo tě nevytáhne.
Naposledy se nadechla a slzy stekly po tvářích do řeky. Hloubka. Peřeje se blížily.
Dívka se nevspouzela. Její tělo se nenajde, stejně jako důvod bude vědět jen jedna osoba, která ho rozhodně nikomu neřekne. Ze strachu, výčitek a vinny.
*
V Kanadském městě Alberta se teď rodiče plní strachu shání po svém dítěti, přátelé chtějí vědět, co se stalo, proč telefon nikdo nezvedá. A voda v řece plyne dál, bez spomalení a vlnky vyprávějí příbehy, kterým nikdo nikdy neporozumí.



Depka je svině, ale já jsem větší.

9. ledna 2011 v 16:18 | L.o.u |  ...My World...
Hi guys;)
What´s new in my patetic life..?
Kdybych měla shrnout minulej tejden do jednoho jedinýho slova, bylo by to buďto
šílený, zoufalý, popřípadě ku*va!
Umřela mi kóča. Jedinou vzpomínkou na ní už jsou jen tisíce fotek, pár kousanců a jizviček a bohužel už skoro zahojenej škrábanec.
A pak už to všecko šlo nějak do ha*zlu.
Dostala jsem tři pětky, poznámku, celej příští tejden píšem mraky písemek a celý je to korunovaný odjezdem na hory. A to je jak čekat na svojí smrt.
Pořád marně doufám, že si něco zlomim.
Jediná dobrá věc je, že už máme novou kóču a moje lávová lampa je konečně funkční.
Jdu bruslit. Vzala jsem si radši už ty poloroztrhlý kalhoty, kdyby náhodou.
A kdyby náhodou znamená, že tlamy budu házet určitě.
Kdyby tenhle článek nedával moc velkej smysl, je mi to jedno. Pospíchám, všecko je to ňáký divný a do jedný hodiny sem se učila fyziku, takže mi hlavou prolítávaj vzorce sem a tam a narážej do sebe a stávaj se z nich úplně jiný vzorce, takže ani nečekám extra dobrou známku.
Navíc, jak sem na vlastní kůži zjistila, dělám to nejhnusnější kafe na světě.
Hodlám napsat další příběh. Bude plnej mrtvol a chorejch lidí. 
Optimism is a bitch.
True story:)
Enjoy rest of the sunday;)
bláá-jak originální název


Butterfly lullaby

3. ledna 2011 v 23:11 | L.o.u |  ...My World...
Hi guys;)
jak koukám...další téma týdne je pretty optimistic.
Takže...pochybný příběh s podobnou tématikou :D
Když mi k tomu písnete komentář, budu mocně ráda;)
Pro neÁjináře: motýlí ukolébavka.

*
Sledovat ruch kolem. Smát se, zhluboka dýchat, cítit, že jste naživu. Že milujete každou minutu bolesti, štěstí, pláče, lásky i toho, když jste na dně. Dáváte to přátelům a lidem kolem sebe najevo a jste rádi, že konečně víte jak je to všechno křehké a nestálé. Že příjde chvíle, kdy to všechno ztratíte, proto jsou ty momenty tak cenné. A pak...vám začne život jako písek protékat mezi prsty a vám je jasné, že ta chvíle je tady. Prosíte, bráníte se. Marně.
*
Veronika stojí na silnici. Kolem ní padá šedivá mlha a zakrvácené tělo ležící na silnici je její.
Rodina, přátelé. Křičí na ně. Chce jim dát najevo že tam je. Slyší jejich pláč, vidí slzy, cítí tu slanou chuť.Tak proč je nemůže zastavit? Vše živé kolem si jí nevšímá. Jen další stín. Další jméno v novinovém článku, který si lidé nejspíš ani nepřečtou. Bolelo to. Vidět jak se její rodiče sklánějí nad tělem a pláčou jí do vlasů, hladí jí po tváři, pevně svírají její studenou ruku. Loučí se.
 Ale já jsem tady..!
Čím víc zoufalejší a bezmocná... cokoli říct, dát najevo že tu JE, tím víc se stmívá kolem ní. Nakonec se otáčí a ohlíží se.
Stojí tam její děda, teta a bratr. Vítají jí s otevřenou náručí. Oči se jí zalévají slzami. Oni se usmívají a ona je ráda. Míří k nim. Kolem se motá Placka, její pejsek. Kromě milovaných osob a psíka není vidět nic kromě tmy. Slunce nezapadlo, protože tam, kde je, slunce není. Ani měsíc ani bouřka ani déšť.
Obejme je, cítí teplo. Ve vzduchu je slyšet šustění listů, jak jimi profukuje vánek a hraje si s nimi. Vlny tříštící se o skály.
Cítí léto, jahody, svůj ananasový balzám na rty a studený vítr z hor. Zavírá oči a usmívá se. 
Také se loučí. Po konci vždy něco začíná...já to věděla, myslí si.
*
Já to vořu:D Never mind. Tolik k názoru o posmrtném životě.

Words...so far away from acts.

1. ledna 2011 v 17:35 | L.o.u |  ...My World...
Hi Guys;)
O půlnoci jsem stála s kámoškou na balkóně, řvala do okolí šťastný nový rok a potom následovalo pár předsevzetí. Pár z nich jsem mimochodem už dneska porušila. Tolik k nesmyslným předsevzetím. V minulym roce se stalo hodně. Od- další den už vážně nedám po- DÍKYBOHU že žiju!. Nedá se shrnout jestli byl špatnej nebo dobrej, jsou to úseky. Minulá škola, k tomu se snad ani nic dobrýho říct nedá. A pak zdrávka. Čekala jsem radši nejhorší. Netěšila jsem se, říkala si, že slibovat si něco dobrýho...né, děkuji. A pak..úžasný lidi. Se kterýma mám tolik společnýho. A samozřetelně staří přátelé, kteří se na mě nevykašlali. Vlastně můžu bejt ráda. A to taky jsem, takže další předsevzetí bylo udržet si ty lidi.
Pak tu bylo pár slibů k mojí tvorbě. Slíbila jsem si, že budu psát ty pochybný příběhy tak, aby padli mě a né pořád přemýšlet...líbilo by se to? (ehm..plus omezení pravopisnejch chyb). Že budu víc fotit a malovat a číst.
No a potom ještě pár věcí...takových těch drobností jako učit se. Každý rok si to slibuju a pokaždý jsem o tom v noci na sto procent přesvědčená. Trvání nadšení=plus mínus pět hodin.
tak jsme stáli na tom balkóně, pálili prskavky, a bylo to fajn. Víc než to. Množství alkoholu=pivo. Jedno :D
Sledování východu slunce se nekonalo. Š. to zalomila po pátý. Po hromadě ukolébavek (přeslazenejch starejch písniček) co jsem jí zpívala. Říkala, že to bylo hezký, ale spíš myslím, že upadla do bezvědomí.
Někteří lidé by prostě neměli zpívat.:D
Do pondělí musím přečíst Romea a Julii a Hamleta.
Mám pocit že to nestihnu.:D Už proto, že knížky mám stažený a sedět u kompíku a číst mě nebaví. (madam byla líná jít do knihovny).
Pět? Jako už? Jo..já mizim:)
Takže...ještě to nudný obyčejný přání...šťastnej novej rok, hodně gumových kachniček, míň bolesti při depilaci nohou a ponižujících přezdívek např. pizizubka. (Né Š., od tebe mi to vážně nevadí;D) Jo. A...E., jestli tohle budeš číst..éé..sorry za to probuzení;))

Trapped in the mirror/uvězněná v zrcadle