Hi guys;)
Slíbila jsem příběh. Tady.:)
Hepyjénd nečekejte.
Za každý komentář budu extrémně šťastná :P
*
V Kanadském vnitrozemí, daleko od pobřeží, leží město Alberta.
Protéká jím Black river a ta se potom vlévá do Pacifiku.
*
Každé léto si bere kostkovanou deku, knížku, sluneční brýle a na břehu té řeky stráví celé hodiny
čtením a nechává se hladit od slunečních paprsků.
Při západu slunce si pak sbalí věci a odejde. Ale dnešek byl jiný.
Přišla ke břehu bez deky, zaposlouchala se do zurčení vody.
Proud byl klidný, ale věděla že jen o několik metrů dál zdivočí a kdo se dostane až tam, cestu na břeh už nenajde.
Přála si, aby jí ten proud unesl někam daleko.
Vešla do vody. Byla studená a nebylo vidět na dno.
Až po pás, zavřela oči, nechala slzy volně plynout, rozpřáhla ruce, nechala proud, aby volně unášel její tělo, dovolila chladu aby jí ovládnul.
Co tě sem dohnalo?
Proč si to vzdala?
Proč si chladnou vodou uhasila ten žár uvnitř?
Nikdo tě nevytáhne.
Naposledy se nadechla a slzy stekly po tvářích do řeky. Hloubka. Peřeje se blížily.
Dívka se nevspouzela. Její tělo se nenajde, stejně jako důvod bude vědět jen jedna osoba, která ho rozhodně nikomu neřekne. Ze strachu, výčitek a vinny.
*
V Kanadském městě Alberta se teď rodiče plní strachu shání po svém dítěti, přátelé chtějí vědět, co se stalo, proč telefon nikdo nezvedá. A voda v řece plyne dál, bez spomalení a vlnky vyprávějí příbehy, kterým nikdo nikdy neporozumí.






Ááá. Balzám na duši. To jsem potřebovala.
Pěkné.