close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Utopit, uhořet, skočit, vykrvácet...ano, máme na skladě. Dobírkou..?

28. ledna 2011 v 16:47 | L.o.u |  ...My World...
Hi guys;)
Hádejte, kdo má zas přístup k netu..;P.
Na tohle téma snad ani nejde nic nenapsat. Navíc už mám psací absťák.
*
Pořádně si prohlédni ty barvy...
Na světle jsou zářivé a celek je tak nádherný...
Motýlí křídla.
Ale zavři je do temné místnosti, zastiň je..a okamžitě ztratí všechnu krásu a ty jen musíš doufat, že na ně ještě někdy dopadnou sluneční paprsky.
Nadechni se, usmívej, co nejvíc to jde, protože jednou..a je jistota že se to stane, se ty křídla zatřepetají a zmizí. Odletí pryč. A všechno bude vypadat jinak.
*
V rohu místnosti, ve tmě. S hlavou skloněnou a rukama objímajícíma si kolena.
Bez chuti něco dělat, otevřít oči, prohlédnout si svět, vidět jeho krásy, usmívat se.
Nechtěla to ukončit. Jen nevěděla jak pokračovat. Když barvy vybledly, ostatní lidé zmizeli, ti, jejihž úsměvy dělali všechno snesitelnější.
Nebrečela.
Na úplném dně?
Ne. Nic takového není, vždycky jde spadnout ještě níž. Utopit se, shořet, roztříštit na milion kousíčků. Tohle všechno a mnohem víc se vám může stát, aniž by jste zemřeli.
Odsuzuješ sebevrahy? Podporuješ?
Myslíš, že život za to stojí, přes to všecko? Myslíš, že vždycky je cesta? Nebo jsou to prostě keci lidí, co nikdy nebyli v průšvihu?
Tvoje volba. Ať je tvůj názor jakýkoli...je tvůj. Ale víš co? Život ne. Hodně lidí tvrdí...je to můj život a já si s ním můžu dělat co chci. Ale není. Je taky tvojí rodiny a přátel...tvojí kočky.
I když to možná zní jako blbost a špatně se to poslouchá, je to tak.
Že nikoho nemáš? 
Máš ještě sebe. A možná čas něco změnit. K lepšímu, k horšímu. Je tu ta možnost.
A je to jenom na tobě. Chceš to skončit? Fajn. Ale jak si můžeš být stoprocentně jistá, že zrovna zítra nepoznáš někoho...fajn? Že zrovna zítra se nezačneš chtít smát?
90% lidí, co skočí z mostu si v půlce uvědomí, že to šlo vyřešit jinak. Asi je to hrozný pocit..? Padat a vědět, že tohle je tvůj poslední nádech? A hrozný strach, co bude potom? Ta bezmocnost, že už je pozdě.
*
Vstala, svižným krokem šla přímo ke dveřím. Už tu byla zavřená až moc dlouho.
Zatáhla za kliku. Na druhé straně stála dívka a usmívala se. Celou místnost zaplnilo oslepující světlo. Má něco v dlaních. Co to je?
Dívá se ti přímo do očí. Pozvedává ruce k tobě, rozevře je. A ty si všimneš jen malého krásného motýlka, teď už poletujícího kolem tvé hlavy.
*
What the hell..? Ještě před pár odstavcema měla umřít krutou smrtí! Stává se ze mě cíťa.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Rabe Rabe | Web | 28. ledna 2011 v 16:57 | Reagovat

krásný článek, s těmi motýli je to pravda ;-)

2 Áťa Áťa | Web | 28. ledna 2011 v 17:57 | Reagovat

Aaa... to mi chybělo. Normálně mam absťák po tvejch příbězích. :P ;-) Btw, co to, pozitivní konec?! :D

3 Lola Lola | Web | 30. ledna 2011 v 22:04 | Reagovat

Pěkné a moc ;) fakt už nevím co mám pořád psát xD :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama