Hi guys;)
Téma týdne..noční obloha. Tohle téma si taková klišoidní osoba jako já, prostě nemůže nechat ujít.
*
Nebudu psát příběh ani o hvěždičkách a ani o jinym vesmírnym svinstvu.
Budu psát o třech hvězdplných nocích v mém životě, které si pamatuju do dneška.
*
Před pár lety, já a Š., Jesenice, asi dva tejdny v malý plesnivý chatce.
Skoro poslední večer jsme byli vzhůru dlouho do noci. Ani nevím, proč jsme šli nakonec na břeh rybníka (ještě s jednou obyvatelkou kempu..Luckou, mám za to), lehly jsme na záda a zíraly na nebe. Já se rozplývala, jak krásný to je a Š. taky (a to mě většinou za podobný keci seřvává).
Byla nám sice zima, ale stálo to za to. Prostě jsme tam tak leželi v mikinách, kecali a smáli se. A všecko bylo fajn.
Noc, na kterou nezapomenu.
*
Asi rok po Jesenici. Pohádala jsem se svýma nejlepšíma kamarádkama a od tý doby jsem byla v dost velký depce. Tak mě V. vytáhla do tanečních. Dodneška si pamatuju, jak úžasně jsem se bavila. Potom jsem přišla domů a před spaním jsem skrz okno zírala na hvězdy.
Došlo mi, že i když se s Š. a N. neusmířím, budou tu ještě jiní lidé, které mám ráda.
Noc, na kterou nezapomenu.
(Do třech měsíců bylo po hádce)
*
Před pár měsíci.
Potkala jsem pár nových a úžasných lidí. Mezi nimi E. a Hrb. A od tý doby mi už nemůže z tváře zmizet ten otravnej zubatej úsměv. Mám ty nejlepší přátelé, jaký si jenom dovedu představit. A sem tam se mrknu na hvězdy abych si připomněla všechny ty noci předtím, kdy jsem musela řešit úplně jiný záležitosti ale i to, že teď je konečně všechno ólrajt.
To oni jsou moje hvězdičky. To k nim vzhlížim.
A tak si klidně i v zimě otevřu občas okno, zírám na nebe a přemýšlím o všech hovadinách, co mě napadnou.
*
Proč sleduješ ta malá světýlka? Myslíš, že svítí pro tebe? Ne.
Ale nebe je otevřená kniha a každá z těch hvězdiček může být vzpomínkou. A ty jí kdykoli můžeš otevřít a číst.
*
Jo. trapný klišé, ale co. Zabte mě za to. A taky za ty pravopisný chyby. Né, vážně. Jestli jste nějaký našli, dejte prosím vědět :D






"A všecko bylo fajn."
Jo.