Hi guys;)
Tak jsem se konečně dokopala k napsání příběhu:)
Jako obvykle hodně krve a mrtvol a tak. Hapyjénd?
Who knows.
Budu ráda za každou kritiku:)
Jop. Mjůzik dole.
*
Ohlédni se. Vidíš tu spoušť, kterou jsi za sebou zanechala? Lze to opravit? Nebo zapomenout? Ne. Ale..zítřek, včerejšek. Nic z toho teď neexistuje. Jen dnešní noc.
*
22:10
Hodila modrou cestovní tašku do kufru auta. Nastoupila do černého wolfswagenu a hlasitě bouchla s dveřmi. Otočila klíčkem v zapalování a dupla na plyn.
Auto se s kvílením rozjelo po silnici. Všude bylo prázdno, ticho a klid. Ještě víc dupla na plyn. Projela několikrát na červenou, než konečně zpomalila. Začal vyzvánět mobil. Zamračila se na volajícího, otevřela okénko a vyhodila ho. Věděla, že se dřív nebo později bude muset vrátit. Věděla, že vysvětlit to bude stát hodně úsilí. Ale teď ne. Teď je to jenom hnusnej debil, co si nic jinýho nezaslouží. Jen ať se bojí. Jen ať se trápí co s ní asi je. Je to jeho problém.
V slzách a s třesoucíma se rukama hledala v přihrádce krabičku cigaret. Vyndala jí a za střídavého sledování silnice se pokoušela jednu vyndat. Pak si rozklepaně zapálila, otevřela okénko a nohou přimáčkla pedál s plynem až k podlaze. Projela několika městy a lesem. Neměla ani tušení kde je. Když už z balíčku vyndavala pátou cigaretu, byla klidnější. jen tak tak si všimla auta před ní a dupla na brzdu. Skřípění. Naštvaný řidič ukázal prostředníček jejím směrem a jel dál. Zato ona konečně zastavila na krajnici. Nemohla zpomalit dech, ruce na volantu, oči zavřené. Přemýšlela.
23:30
Opět nastartovala auto, otočila volantem, jela zpátky. Bylo by krásné prostě jet dál
a přesto se vracela. Tolik jí na něm záleželo. Vždycky měla svůj klid..ale on jí dokázal tak vyvést z míry jako nikdo jiný. Kdyby nebyli stejná krev, nejspíš by se sním vůbec nebavila. Vyhýbala by se mu obloukem a pomlouvala ho. Ale byli rodina. Měli jenom sebe a to bylo to hlavní. Ať jí kolikrát zklame, ať kolikrát ona zklame jeho, vždycky se jeden z nich vrátí. Láska má mnoho podob. A ta rodinná je jedna z nejsilnějších. Už si vduchu připravovala proslov jak to zas podělal a že už je to vážně naposled co mu to odpouští.
0:40
Dorazila před dům. Už ani světla v oknech nesvítila. Zaparkovala, vypla motor, zatáhla ručku.
Už s větším sebeovládáním zavřela dveře a šla k hlavnímu vchodu. Klíče zachrastili v zámku, ale než stihla otevřít, stiskl kliku a díval se přímo na ní.
Nasadila naštvanej výraz, ale všechno to, co chtěla říct zapomněla.
Promiň...neměl jsem to říkat, jsem kretén. Vrhla se mu do náručí a před košili zahuhlala jo..seš kretén.
Jsme dobrý?
Vzal jí za ramena a koukal na ní.
Nezbývalo jí, než se usmát. Fajn. Sme dobrý.
Tak pojď..udělám kafe.
Jo. Budu potřebovat novej mobil...
*
Ohlédni se. Vidíš ty lidi v troskách, které si za sebou nechala? Byli tvoje všechno a ty je teď necháváš v dálce bez odpovědí a vysvětlení. A oni místo aby byli naštvaní, hledají chybu v sobě a snaží se tě najít, protože pro ně jsi byla vším ty. Neni ti to ani trochu blbý?
*
Já vím že je to asi tak příběh o ničem, ale..no. Nějak mě opouštějí nápady.






konec? nebo bude pokráčko? jinak supr hudba moc se k tomu hodila