close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Three minutes

6. února 2011 v 22:30 | L.o.u |  ...My World...
Hi guys;)
Rádoby příběh. Za každej komentář budu extrémně šťastná.
Happyend? Nechte se překvapit. 
Mjůzik dole, neumim to zmenšit. Pitomej google chrom.
 Énjoy;)
*
Čtyři stěny. Tři na tři metry. Po zbytek tvýho života.
Můžeš řvát, můžeš se bránit, klidně si breč. V čem je to kouzlo?
Všichni tě slyší. A všem je to jedno, protože každý má svůj vlastní malý kousek nebe. Vlastní šílenství.
Probouzíš se uprostřed noci a křičíš? Lituješ?
Pozdě. Kam můžeš utéct..před sebou samým.
*
Dlouhá chodba. Tiché klapání tvých bílých tenisek na dlaždicích. Na rukou i nohou tě škrtí a studí želízka. vedou tě do malé místnosti. Co to je uprostřed? Ale no tak...
To přece poznáš. Je to křeslo. A naproti je okno. Velké okno. Zatím je zatažené, ale ty za ním tušíš lidi.
Posadíš se a oni ti už utahují kožená pouta. Na hlavě tě zastudí mokrá houbička.
Tvoje poslední přání?  
Závěs se roztahuje. Tvoje rodiče. Dříve byla v jejich očích láska. Teď tam je jen smutek a slzy.
Sedí tam dívka. Její pohled je plný opovržení a nenávisti. Nikdo jiný nepřišel.
Můžou ti odpustit? Nečekej to. Nedočkáš se.
Poslední slova? Ale copak...došla ti snad řeč? Najednou nemáš co říct? Nezaslouží si ti lidé alespoň omluvu?
Máš pravdu. Ta stejně nic nezmění.
Dvacet let ses bál tohohle dne. Křeče v žaludku a panika ovládající celé tvé tělo, kdykoli sis na to vzpomněl.
Jeden pohyb ruky. Zeshora dolů. A setina vteřiny. 
Celý tvůj život. Teď by ti před očima měli prolétnout všechny vzpomínky. Ale je tu jen jedna. Výstřel, vůně střelného prachu, vyděšené hlasy. Tělo kácející se k zemi. A krev na tvých rukou.
Nic neucítíš. Trvá to jen několik setin vteřiny, říkali.
Tak proč máš křeče že se nedokážeš ani nadechnout? Ani vydat hlásku? Strašně to bolí, co?
A pak..něco tě rve z těla ven. Někam pryč. Strašnou silou. Tvoje hlava klesá na rameno.
Ale ta bolest? Proč nepřestává? Jakoby ti něco trhalo hrudník. Jakoby se tvoje hlava měla rozletět na kousíčky. Proč je to horší a horší? Závrať. Popáleniny na tvých rukou. Vlastně...všude. Chuť krve v ústech. A pak konečně...tma.
Připadá ti to jako věčnost? Ale byli to jen pouhé tři minuty.
Věčnost..? Tu budeš trávit na mohem horším místě.
*
So sweet dreams guys;)





 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Žabina Žabina | Web | 7. února 2011 v 21:24 | Reagovat

Dobrý! 8-)

2 Lola Lola | Web | 10. února 2011 v 21:08 | Reagovat

Na začátek jsem si pustila tu muziku a jak jsem měla tak trochu na víc zapnuté repráky, tak to tak zadunělo, že jsem se pořádně lekla.. :D A k příběhu teda.. whoa!.. až se mi svíral žaludek.. ale v dobrém slova smyslu z toho, jak jsem byla napjatá ;-)

3 Essi Essi | Web | 3. března 2011 v 19:17 | Reagovat

Three Days Grace jsou úžasná kapela! Poslouchej je, oni léčí :). Kdyžtak se mi ozvi na mejl, adresu nového bložínku bych ti dala.
(nevím, jestli jsem už tady komentář nepsala, možná ano, každopádně jsem to plánovala)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama