Edit: nalezeno v rozepsaných...a když to tak čtu..díkybohu za anonymitu.
Hi guys;)
V jednu chvíli sledujete z busu překrásný západ slunce nad vodní nádrží či co a jen o několik hodin později stojíte s páskou přes oči, spoutaní ve vaně a strašně vás zebou nohy.
A v dálce slyšíte mizející psychopatický smích vaší kamarádky.
Navíc máte na předloktí několik štípanců, který bolely...jaxsviň a mírně zmodřeli.
No a škrábanec na palci od chlupatého stvoření, které vás děsí víc než test z matiky.
To nemluvim o bruslení. Dráha byla dřevěná, cestu vám křížili dráty a na noze jsem měla jenom jednu brusli.
E. mě opět přinutila tancovat.
Pořád mi to nejde, jen tak mimochodem.
A pak...:D
Sečteno podtrženo. Pokaždé když tam jedu se stane něco, co bych vůbec nečekala. A já jsem jí strašně vděčná, že jsem mohla vypadnou z toho hnusnýho města, jet za ní a strávit tak libovou noc..:D
Opět děkuji, zlato xD
Btw: už zas píšu. A fotím. A tak. Myslela jsem, že až se...klišé slovo...zamiluju...všechno půjde mnohem líp. Bude se mi líp psát, fotit, ale né. naopak. Nemohla jsem sesmolit vůbec nic.
Vymeteno. Naštěstí to trošku přechází...uf.
Edit:
Kecám. Jsem...jak bych to popslala...znáte ten pocit, když máte chuť bouchat hlavou do neviditelný zdi a tvářit se strašně tragicky? Nebo se zubatě smát na okolí, což jen tak pro zajímavost vypadá ještě víc tragicky?
Jo. Tak já jo. A je to děsný. Horší než zubař.






Ty jsi zamilovaná. Překvapeně (nebo spíž vyděšeně) valím oči. K tomuto mám velice, VELICE prapodivný vztah.
Nechápu, proč si myslíš, že bys mě měla otravovat. Určitě patříš do čtvrtiny (fujtozavánímatikou) mého čtenářstva, která je mi nejmilejší.