Hi guys;)
K tématu týdne...:)
*
Ať už jde o děcko, co na vás kouká jako na blba, když se ho zeptáte, co dostalo od jéžíška.
Ať už jde o ženu, které dojde, že její muž opravdu nemá pořád přesčasy.
Ať už jde o puberťačku, která si konečně uvědomí, že u něj nemá šanci,
nebo třeba o někoho, koho srazili na kolena takovým způsobem, že ztratil všechny iluze o tom, že svět je plnej milejch usměvavejch lidiček v jedné jediné vteřině.
Příjde chvíle, kdy je ztratíme. Někdo dřív, někdo později..a někdo v nich žije celý svůj život.
Je dobře, když se to stane. Žít v nich je sice krásné, ale kdo chce vnímat svět kolem takový, jaký je...nemůže žít v růžové bublině.
A i když je to nejspíš bez všech těch iluzí hnusný a tak, je to lepší než žít s něčím, co je tak daleko vzdálený od reality. Je to sice dost krátkej článek, ale nějak už se nedokopu napsat víc.
*
Jestli vám z toho nějak došlo, že nemám iluze...
Mám. A hodně. A někdo už by mě měl konečně proplesknout.
Ale nebojte. Oni se časem rozplynou.
A nejspíš to bude..éé..bolet.
*






Bolí to.
Je to jako návštěva u zubaře - bude to bolet, nechceme tam, odkládáme to, ale pak si začneme stěžovat na bolest zubu a někdo nás tam konečně dokope.
Chvíle utrpení, které není tak hrozné, jako v představách - a pak jdeme domů, hubu nateklou, celí naštvaní, že tři dny nebudeme pomalu moc jíst...
A pak je to fajn.