Hi guys;)
Pro E., který jsem slíbila, že jestli to dokáže, něco pro ní napíšu. No. A ona to dokázala.
Takže..podle instrukcí...slzavý údolí..jen pro tebe:D
Jo. Song dóle.
*
Kde asi může být? Chlapec schovaný pod postelí si přitisknul ruce na ústa a ani se nepohnul.
Tak kedpáák jsi? Veselý ženský hlas se rozléhal po pokoji. Tady je! Chlapec se rozesmál, když ho žena chytla za nohy a vytáhla z pod postele. Jeho obličej se ztratil v záplavě dlouhých blond vlasů, když ho žena obejmula. Dala mu ruce před oči, otočila zády k sobě a odběhla. Teď ty! Zněl z dálky její hlas. Chlapec okamžitě vyběhl z pokoje a prozkoumával jednu místnost domu za druhou.
Domovní dveře se otevřely a zavřely a v domě přibyla další osoba. Haloo? Kdepak jste? Mužský hlas. Plný energie.
*
A všechno se zdálo být dokonalé.
*
Zaklaply dveře bytu 3+1 a z chodby se ozvalo unavené ahoj!. Tak co? Jak bylo ve škole? Osmiletý chlapec zrovna seděl nad knížkou, zaklapl jí a začal okamžitě nadšeně chrlit jednu věc za druhou.
Úsměv. V unavených očích jeho otce se na chvíly objevila malá světýlka. Když si chlapec po chvíly všiml temných kruhů pod jeho očima, zpozorněl. Jak se má maminka?
Muž vážil každé slovo. Pořád bojuje. Neboj se, ona to zvládne. Zítra se za ní můžeme jít podívat.
Dům museli prodat kvůli nečekaným výdajům za léčbu.
*
Žena v nemocnici bojovala o každý doušek vzduchu. V 9:48 se z tří bijících srdcí ve stejném rytmu stala jen dvě. To její bylo moc poškozené. V posledních chvílích, kdy tlak na prsou už nebylo možné vydržet jí vytryskly slzy a zoufale prosila. Modlila se, ale křeče nepřestávaly. Oni to beze mě nezvládnou. Chci je ještě vidět! Bojovala s každou další vteřinou až se jí oči pomalu začali zavírat a ona ani nikdo jiný už nemohl nic změnit. Rozesmátá tvář jejího syna a mažela byla to poslední, co v duchu viděla. Při posledním nádechu se rozpadla další rodina. A při posledním výdechu byla nenávratně poškozena i dvě další srdce.
*
V deset hodin téhož dne zazvonil telefon. Muž chvíly poslouchal hlas v telefonu a pak zavěsil. Nechal chlapce v klidu spát, vzal bundu z věšáku a odešel do noci. Řekne mu to až zítra.
*
Ve špinavém bytě spal v křesle muž. Ruce na opěrkách, hlava skloněná. Kolem něj se válely prázdné plechovky od piva a prázdná flaška.
Blížila se třetí hodina, dveře se otevřely a zavřely, do pokoje vtrhl devíti letý chlapec, po dlouhé době s úsměvem na tváři. Tati...tati! Trošku zacloumal s mužem. Ten se probral a rozkoukal. Co..co je?
Tati! Už vím co chci dělat! Říkal nadšeně. Muž, který se už vzpamatoval, unaveně zvedl obočí. A co?
Budu doktor! Aby už nikomu nemusela umřít maminka! Jiskřičky v jeho očích pohasly, když se otec začal ironicky smát. Né, nebudeš. Tady? A doktor? Budeš rád, když seženeš místo prodavače. S tím se, rovnou rozluč. Nikoho nezachráníš. Zavrtěl hlavou...ts. Doktor. Řekl pološeptem, zvedl se a šel do kuchyně. Chlapec zklamaně zavřel dveře pokoje a schoulil se do rohu. Ve tmě a sám pomalu ztrácel iluze.
*
Ten, kdo je držel pohromadě, byl pryč. Z dobrého otce a milujícího manžela se stala troska. Ironický, sobecký člověk naštvaný na celý svět, co už v nic nevěřil a jediné po čem toužil bylo odejít. Daleko.
A jeho syn si navždy ponese něco z něj v sobě. Vzpomínky vybledly a fotografie rodiny, které měli vyvolávat úsměv a alespoň malou útěchu, spíše než to vyvolávaly hořkost a vztek.
Protože všechno se dříve, či později rozpadne. Protože všichni jednou budeme krvácet. Protože jsme jen lidé a nikdy nevíme. Můžete stokrát tvrdit, že by jste udělali něco jiného. Můžete se semnou klidně hádat, že takhle by jste nedopadli.
Ale děláme chyby. Pak jich hořce litujeme. A pak je uděláme znovu. A ubližujeme lidem, kteří nás milují, protože nám bylo ublíženo.
Protože nikdy nebudeme mít to, po čem tak moc toužíme.
*
The end
(Drahá E., je to dost drastický? :P)






S dvolením jsem si to přečetla taky
Lou, je to ÚŽASNÉ!!