Hi guys;)
Příběh. Překvapivě. Budu ráda za každou kritiku;)
Písnička dole.:P Jo. Pro neÁjináře: nahlas.
*
Z otevřeného okna dokořán, dovnitř pokoje foukal teplý letní vánek a zvenčí byla cítit čerstvě posekaná tráva a sláma. Ta vůně se donesla až k dívce sedící ve tmě na posteli.
Nemohla usnout.
Bylo půl třetí. Na chodbě už se dávno zhaslo, ale semtam byl slyšet ještě smích a kroky některého z ostatních obyvatel.
Zabořila obličej do dlaní a slzy, o kterých se nikdo nedozví, které nikdo nesetře, tiše stékaly po tvářích. O takových nocích jí napadaly různé věci. A poslední dobou o nich přemýšlela čím dál tím častěji. Naprosté ticho. Spánek v nedohlednu. Zvedla se z postele, zavřela okno a chvíly sledovala zataženou oblohu.
A pak zpozorněla. Něco zaslechla. Potichu vyšla z pokoje, chodbou, rovnou do společenské místnosti. Byla rozsvícená jen malá lampička v rohu a někdo seděl za klavírem.
Tiše za sebou zavřela dveře, poslouchala. Osoba si ničeho nevšimla, dál hrála neznámou melodii jen sama pro sebe.
Dívka, trošku v rozpacích, fascinovaně sledovala prsty rytmicky se pohybující po klávesách. Okouzlená každým tónem. Byla to smutná, uklidňující melodie a jí připadalo, že s každou další notou onu osobu poznává čím dál víc, protože do hraní dával vše ze sebe. Deník zapsaný v notách. A pak, po několika minutách, bez publika, které by tleskalo, přestal. Promnul si obličej, zavřel víko klavíru, otočil se a..zarazil.
Teprve teď si mladík všiml dívky stojící u dveří.
Světlo lampičky ozářilo jeho obličej. Chvíly bylo ticho. Mohl...mohl bys mě to naučit? Bylo to moc krásný, dostala ze sebe nakonec.
Mladík stále nic neříkal a tak si vzala židli a nejistě si sedla ke klavíru. Až teď se vzpamatoval. Dobře. Opět otevřel opatrně víko, posunul se. Dívka položila prsty na klávesy. Který mám..? Vzalo její ruce do svých, nasměroval jí. Tyhle dvě. Ze společenské místnosti se ona krásná melodie ozývala ještě hodinu a pak se hudba proměnila ve slova. Ve věty. V dlouhý rozhovor až do rána. Okny dětského domova dovnitř začalo pronikat světlo. A všechno vypadalo trošku míň bezútěšně. Všechny sliby, co si už tolikrát dali sami sobě padly, jen jedna noc stačila k tomu, aby pochopili, co všechno mají společného, že být si blíž, je jediný způsob jak v klidu usnout. Že trávit noci společně u klavíru je mnohem snazší, než být zavřená sama v pokoji, jen s vlastními myšlenkami.
*
Poslouchej tu hudbu, zavři oči, vnímej jí, nech jí projít celým tvým tělem od hlavy, až po konečky prstů a ztrať kontrolu. Jenom tak uslyšíš a užiješ si každý tón naplno. Pak teprve jí budeš moci zahrát i někomu dalšímu.






moc hezký cmó promin za tak krátkej koment :) ale mažu zas na fyziku :/ joo a na někoho kdo má hudební hluch
umíš dobře popsat hudbu
:) fakt hezký :)