Hi guys;)
Příběh. happyend? Já...no. těžko říct. Má to rysy...dojáku.
Píseň dole..:P
*
Protože každý večer jí ztrácíme a každé ráno nacházíme v těch nejmenších detailech.
*
Prsty zaryla do nemocničního lůžka a sestřička v roušce jí setřela pot z čela. Tvář se jí zkřivila bolestí a sálem se nesl její jekot. Prosila, aby už to skončilo. Modlila se za to. Doktor něco říkal, ale jeho slova zanikla v dalším výkřiku plném bolesti. Pupeční šňůra se omotala kolem hlavičky dítěte.
Jeho tělo, bez známek života, doktor opatrně položil ženě do náručí.
Na chvíli se v sále rozhostilo ticho. Naprosté. A všem došel vzduch. Čas se zastavil a všichni čekali na reakci těch ostatních.
To ticho přerušil až křik dítěte. Rozevřelo oči, jeho malé sdrce začalo být a hrudník se začal zvedat. Napjetí polevilo.
Žena se začala nahlas smát a po tvářích se jí řinuly slzy štěstí. Přitiskla dítě blíž k sobě. A z úst se jí vydralo tiché díkybohu.
*
Jeho prsty se třásly a nervózně polkl. Chtěl vědět, co je uvnitř dopisu, ale zároveň byl radši v nejistotě. Co když to bude špatná zpráva? Radši ještě vydržím. Ještě chvíli chci doufat. Nakonec otevřel dopis a očima kmital ze strany na stranu. Napětí polevilo. Prohrábl si vlasy a zasmál se. Jeho úsměv uklidnil i ostatní v místnosti. Vzali tě?! Zeptala se žena naproti němu. Její prsty stále křečovitě svírali opěradlo židle a její klouby byli úplně bílé. Jo..JO! Vzali! Řekl mladík.
A z úst se mu vydralo tiché díkybohu.
*
Usínala. Ještě než se její oči unaveně zavřeli, podívala se na osobu vedle sebe. Už dávno spala. Pohladila ho po tváři a usmála se. Zavrtěl se, ale neprobudil. Tenhle moment, tahle chvíle, byla dokonalá. Uvnitř ní se rozlilo teplo. Svět kolem byl moc vzdálený a všechny jeho problémy se teď zdály tak nepochopitelné a bezvýznamné. Mám štěstí, neuvěřitelné šťestí, pomyslela si. A z úst se jí, při pohledu na jeho klidnou tvář, vydralo tiché díkybohu.
*
I když nevěříme, na koho spoléháme a ke komu promlouváme a modlíme se v těch nejzoufalejších situacích? A komu děkujeme? A koho se ptáme na důvod, když se z úst dítěte nevydere žádný křik? Koho zavrhujeme, když příjde špatná zpráva? Kdo nám zbyde, když večer usínáme sami, s myšlenkou na to, jaké by to mohlo být?
*
Se západem slunce se sní loučíme. A ve tmě ztrácíme úplně všechno. Nohama pevně na zemi. Ale ráno, při probuzení je opět tady. A přemlouvá nás, aby jsme to ještě nevzdávali, že je o co bojovat. A kdo přestane věřit a doufat, tomu vždy zbydou jen slzy a hořkost.
*






Ahoojky... máš moc krásný blog a já jsem si založil také blog a mám na něm soutěže o hodnotné ceny. Jen mi na ten blog nikdo nechodí, tak tě chci poprosit, aby ses koukla na můj WEB a třeba si tam vybereš i nějakou soutěž.. Moc lidí tam nesoutěží, takže je velká šance na výhru ;) Na můj blog se dostaneš tak, že klikneš na kolonku WEB tady u komentáře ;) a Děkuji ti moc :) P.S. Neníí to žádný podvod. Nejsem jako ostatní a je mi 19 let. tkže soutěže můžu pořádat ;)