Jo budoucnost. Pěkný téma. Sice jsem pár dní zpátky napsala, že končím, ale na tohle nejde nic nenapsat.
Těžký zobecnit, takže to vezmu z mého pohledu.
Ať už je vám, kolik chce, uberte pár let a vzpomeňte si, jak jste si plánovali budoucnost.
Myslím tím plány trvající hodinu, max. týden...typu: jó, budem spolu bydlet. Jó, rozhodně spolu založíme kapelu!.
I ty déle trvající a větší, např.: budu architekt, pojedu do USA a nebo si pořídím dodávku polepenou zevnitř plakáty, s lávovou lampou a odérem trávy, kdykoli se otevřou dveře.
Jop. Někomu se to splní. Ať už náhodou, nebo..fuj...prací a odhodlaností.
Anyway.
My ostatní, postupně s věkem snižujeme i nároky. Naivita mizí a plány se už jen málo týkají toho, co my bysme chtěli, jako spíš toho co mít můžeme a co nám příjde éé...vyhovující.
Ať už se vila s bazénem promění v obyčejný byt, nebo porsche v jakýkoli jezdící stroj.
Hnus, co?
*
Každopádně ať už si plánujete cokoli, skončí to stejně úplně jinak.
Proto si budoucnost moc dopředu neplánuji. Kdykoli se totiž může něco změnit a tak jde jen o jedno. Umět hrát s kartami, co máte právě v rukou. Jak nejlépe to jde.
(Naneštěstí mi to nikdy s kartama moc nešlo)
*
Moc pesimistický? Chtěli by jste číst radši o tom, že všechny vaše sny o budoucnosti se splní? Že dostanete to, co chcete?
Too bad.
Buďto se snažte, nebo se smiřte.
*






přesně, člověk plánuje plánuje a nakonec je všechno jinak.