Hi guys;)
Příběh. Enjoy. Bez happyendu, překvapivě.
Písnička dole.
*
Ale...na co si vzpomeneš po pár letech?
Možná na opovrhující výraz zdravotní sestry, když ti podávala léky. Už tě dávno odsoudila. Nezodpovědnej puberťák, říkala možná v duchu. Jedna z mnoha věcí, co tě rozhodila a ubrala sílu nějak se z toho vyhrabat. Možná na svojí rodinu a na tu hanbu, zlost, touhu shovat se, když si jim to musela říct. Pravdu.
Na bílou čekárnu a smrad desinfekce. Na přísný výraz doktorky.
Další prosím. Jste si jistá?
*
Tehdy. V okamžiku, kdy ses to dozvěděla, když byla stoprocentní jistota, jsi měla jasno. Co chceš udělat. Co by bylo nejsnadnější. Nejvhodnější? Ale stále tu byli pochybnosti. Je to to nejlepší řešení? Ptala ses lidí na jejich názory. Co by jste udělali vy?
Ale nechtěla jsi je slyšet, jen potvrdit ten svůj. Zoufale jsi chtěla, aby potrat byl ta správná volba. A vztek uvnitř rostl a rostl.
A když odpověděli něco jiného, nebo jen pokrčili rameny, že nemají tušení, co by dělali, dohánělo tě to k šílenství.
Dvě tlukoucí srdce. V jednom těle. Jak se můžeš rozhodnout během tak krátké doby, když jenom výběr ponožek ti dělá problém?
*
Nezbyl čas. A tak jsi se rozhodla. A srdce už bylo opět jen jedno.
Věděla jsi, že to ještě není člověk. Lidská bytost. Ale mohla být...v budoucnu.
Zabila jsem.
Připravila jsem jí, nebo jeho o život. O možnost dýchat, vyrůstat. Co kdyby...se moje rodiče kdysi rozhodli stejně? Teď bych nežila. Neexistovala bych.
Noci byli moc dlouhé. Plné výčitek, občas bolestivých křečí v podbřišku.
Pozdě. Rozhodla ses.
*
Jak tohle skončí? Prozradím vám to.
Ona to nezvládne.
Za několik dní se vrátí domů že školy. Nikdo nebude doma. Zavře se do pokoje a zhroutí na zem. Už nemá vůli, její tělo je vyčerpané. Ztratí se hluboko uvnitř a zároveň se bude snažit být co nejdál. Od sebe, všeho.
A v hlavě jediné.
Nechci...už nechci.
*
The end.
Jenom dodatek. Nejsem proti potratum. Můj názor je, že jediná osoba, která se k tomu může vyjadřovat je ta, které se to týká. A že nemám nejmenší tušení, co bych dělala já.
*






"Kdyby tó, však víš... Co bys dělala?"
jedna z věčných otázek
s kamarádkou jsme strávily hodiny a hodiny diskuzí "co kdyby"
..
byla bych Juno. asi.