close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

The third one

14. srpna 2011 v 19:56 |  ...My World...
Supernatural fanfic
*


Pro nejdražší Evi xD Snad se ti to bude líbit:)
*
Středa, 16:50
Špička nože narazila na dřevěné prkénko a z melounu okamžitě vytekla průhledná červená tekutina. Ema poté nasypala kousky melounu do mixéru a do plastového kelímku hodila kostky ledu.
Rádio čím dál častěji ztrácelo signál a tóny metallici se střídaly s otravným šumem.
Ale to nebylo to jediné, co jí znervózňovalo. Tenhle život..jako by to byl jen jeden den, opakující se už rok.
Pracovala v malém občerstvení na okraji města. Koktejly, burgery a cokoli si jen budete přát! Hlásala cedule nad obchodem.
Ema už si přála dost dlouho jen jediné. Ale to se nedalo koupit za několik dolarů, jako jejich menu.
Zvonek nad dveřmi opět zazvonil a ona vzhlédla unaveně ke dveřím. Další zákazník.
Svraštila obočí. Dovnitř vešli dva muži. Jeden vysoký, s notebookem v podpaží a druhý v kožené bundě a vyčerpaným výrazem, který moc dobře poznávala.
Právě ten šel k pultu.
"Čau", pozdravil s pozvednutým obočím a mírným úsměvem. Nejdříve si prohlídl ceduli za Emou a pak mu v očích trošku zajiskřilo, když jí sjel pohledem.
"Burger, dvě cafe a...pootočil se na druhého muže, pro něj salát.
Ema si napsala objednávku a když byl muž na odchodu, ještě se otočil a zeptal se kde je nejbližší motel.
Ema si vzpomněla na motel u dálnice několik mil odsud a na fakt, že vlézt dovnitř, nebo dokonce ubytovat se, by byl nejodvážnější zážitek jejího života. Už jenom ta blikající neonová reklama v ní vyvolávala odpor. Ale co, oni dva vypadali, že spali už na mnohem horších místech.
Muž poděkoval a šel si sednout.
Pozorovala ho, jak odchází, teda spíše..jen jednu jeho část. Nebyl ošklivý, to ani náhodou.
Bundu hodil přes opěradlo a ona uviděla svaly rýsující se pod jeho trikem. Co asi dělá? A zrovna tady?
Zaměřila se na jeho obličej. Hluboké zelené oči, pod nima černé kruhy. Bylo vidět, že už několik dní neměl příležitost se oholit a na koženém provázku se mu na krku houpal zlatý přívěsek.
Ten druhý muž stál taky za to. Byl vyšší, měl kostkovanou košili a soustředěně zíral do laptopu.
Neměla, opravdu neměla, ale poslouchala jejich rozhovor.
Máš něco Same? Zeptal se muž v tričku. Sam si jen promnul obličej a otočil notebook k němu.
"Přečti si to Deane", řekl.
Dean přejel pohledem několik vět a pak mu noťas vrátil. "Jsem unavenej, nechceš mi to shrnout v kostce?"
Sam si povzdychl a začal mluvit tišším hlasem, když si všiml zvláštního, zdánlivě apatického pohledu servírky.
Dean chvíly poslouchal a pak se na Emu také podíval. "Takže myslíš, že..."
Jo, dodal Sam. Musíme odsud všichni co nejdřív vypadnout. Zákazníci, obsluha..
To bylo jediné, co Ema slyšela. Ale místo zmatené, nebo vyděšené reakce jen doleštila sklenici, vrátila jí do police, vzala burger, kafe a salát a nesla jim ho ke stolu.
Tady se nikdy nic neděje a ani se dít nebude. Tady určitě ne.
Byla to jistota a neměla důvod věřit v opak.
Oba se na ní podívali, ona se mírně usmála a odešla pro něco do kuchyně.
Co uděláme? Dean se pousmál. "Budeme improvizovat". Na to vstal ze židle, nenápadně došel k požárnímu hlásiči a sám se divil, kde se v takové malé budově vůbec vzal.
Hlásič byl za rohem, takže nikdo z návštěvníků nemohl vidět co se Dean chystá udělat.
Stáhl červenou páčku dolů, ozvala se siréna a všichni uvnitř se zvedli a s nadávkami odešli. Většina z nich nasedla do aut a pokračovala ve své cestě. Kuchař nebyl přítomen. Právě měl pauzu a kouřil za rohem bistra. A protože kuchař je víc než servírka a nechtělo se mu (jak se ukázalo) vysvětlovat falešný poplach hasičům, s větou...dneska to balim, odešel domů ke své televizi.
Emě, které se přímo vařila krev, bylo jasné kdo za to může.
Kurva, proč si to udělal? Vyšla před bistro k zaparkované Impale. K ostrým slovům nikdy neměla daleko. Dean překvapeně vykoukl zpoza otevřeného kufru, schoval si zbraň za opasek pod bundu a šel k ní.
"Já? Zatvářil se nevinně. Nevím o čem..sklapl v půlce věty, když viděl jak se tváří".
"Hele, nemůžu ti to vysvětlit, promiň. Ale bude lepší když odjedeš domů a vrátíš se až zítra."
Otočil se k ní zády a chystal se odejít.
Ema se zatvářila ještě víc rozzuřeně. "Kéž by, ale kvůli tobě musím čekat na ty zkurvený hasiče, děkuju".
Dean si promnul tvář a opět se otočil. "Víš co? My na ty hasiče počkáme, jen prosím jeď pryč".
Ema sledovala jak se jeho výraz postupně mění z unaveného na netrpělivý a nakonec jenom v naštvaný.
"Počkám s tebou", rozhodla. Došla k Impale a sedla si na kapotu. V okamžiku kdy to udělala se na Deanově obličeji objevil ještě další výraz.Ten jí přinutil z Impaly okamžitě slézt.
"Sorry".
Teď už jim věnoval pozornost i Sam. Zabouchl víko kufru a s taškou přes rameno došel až k ní.
"Vážně bys měla odejít", řekl hlubokým přesvědčivým hlasem a upřel na ní svoje hnědé a upřímné oči.
Trošku znejistěla. Možná bych...
Zarazila se, když jí z úst v teplý letní podvečer vyšel obláček páry a naskočila husí kůže.
Oba bratři na sebe vrhli vystrašený pohled. "Už je pozdě".
"Pozdě na co?" Zeptala se. "Co se děje?"
Dean nervózně polkl a zpoza opasku vyndal zbraň.
Ema ho zmateně sledovala. Dean gestem naznačil aby mlčela a obešel jí.
"Zůstaň tu a ani se nehni, ano?" Zašeptal Sam a kryl bratrova záda.
A pak tma zakryla neonový nápis bistra, Impalu, lampy i stromy. Ema vystrašeně stála v té tmě, na bratry dávno nedohlédla.
Ozval se švihnutí, jakoby vzduch kolem nich prořízla čepel nože a následně na to křik. Mužský křik. Hlasitý, bolestný. Jak náhle začal, tak utichl. Jakoby ho přinesl vítr, jakoby byl jen ozvěnou.
To něco, co bylo kolem ní se přiblížilo a zároveň s tím zhoustla tma. Vzduch byl moc ledový na dýchání, takže se jí po několika marných pokusech nabrat ho do plic zatočila hlava. To poslední co cítila byla promrzlá zem pod ní.
*
Hej, hej! Procitla do opět teplé noci. Její ramena svírali dvě silné ruce a jemně s ní třásly.
Starostlivý hlas, který patřil muži jménem Sam se jí zeptal jestli je v pořádku a následně na jméno.
"Ema", zamumlala a pokusila se zvednout na loktech.
"Emo, jsi v pořádku? Sam se postavil a ona zvedla oči k dvěma postavám tyčícím se nad ní. Poté jí Dean podal ruku a ona se vyhoupla.
Pořád zmatená vyndala z kapsy kalhot svazek klíčů.
"Musím..musím už jít", vypadlo z ní zmateně. Na stále slabých nohách se snažila dovrávorat až k autu. "Nechceš aby jsme tě někam hodili?", zeptal se Dean, při pohledu na její slabé tělo.
"Ne".
Sam se otočil k bratrovi. "Něco se děje".
Dean se jen ušklíbl. "Neříkej".
"Ne, vážně Deane. vždyť...všichni se vždycky ptají, jsou zmatení. A ona..? Jen tak si jede pryč."
Dean stočil pohled k Emě, která už byla v půli cesty.
"Myslíš, že nevypadá zmateně?" Zeptal se se zdviženým obočím.
"Takhle to nemyslím". Samovi rty se stáhly do úzké čárky a povzdychl. Ruce zabořené v kapsách.
"Fajn". Dean rezignoval. Tenhle postoj znal. Nedá pokoj, dokud se neujistí.
"Hej Emo! A kam to vlastně vůbec jedeš?"
Dívka se otočila. K Aronovi Getrovi.
"To je tvůj přítel?"
"Ne".
Sam, který cítil vzrůstající nejistotu se k ní rozeběhl dřív, než nastoupí do auta.
Chytl jí za ramena a prohlížel si jí s tázavým výrazem.
"Proč za ním jedeš?" Jeho obličej byl tak blízko jejího. "Znáš ho?"
To byla první chvíle, kdy dívka znejistěla. Zatřásla hlavou a na moment zavřela oči. "To je přece jedno, musím tam jet. Kam jinam bych teď jela?"
Sam vrhl pohled na bratra který říkal: vidíš? Neříkal jsem to?
"Emo, prosím, můžeme jet s tebou?"
Jen zavrtěla hlavou. Z úst se jí vydralo hysterické ovšem, že ne!
Sam zklonil hlavu, opět vzdychl a zašátral rukou za opaskem. "Jinak to nejde, zašeptal".
Jednou rukou jí pevně svíral, téměř přitisklou k jeho tělu. Dokonce cítila jeho kolínskou. Vytáhl nůž. Viděla jak se jeho zubaté ostří zablesklo do noci. Nervózně polkla.
Přiložil jí ho ke krku, pevně, ale aby ji nijak nezranil. Věděl dobře, jak se to dělá a úplně cítil jak se otřásla, když se ona čepel dotkla její kůže. Jeho bratr na něj jen překvapeně zíral.
Sam ho sice neviděl, ale tušil to. A při zvuku křupání štěrku, když k němu přistoupil blíž poznal, že si ani není moc jistý, co Sam dělá a jestli je schopný zvládnout situaci.
"Vole..sklidni, jo?" Vypadlo z Deana.
"Musíme jet s ní". Odpověděl Sam přesvědčeně.
"Dělej, nastup si!" Pohrozil nožem a Ema si sedla na místo řidiče. On sám na místo spolujezdce. Pak Dean. Poslední jeho slova před nastartováním auta byla "sakra, fakt se mi nelíbí sedět vzadu".
Ema jela instinktivně a jistě. Samotnou jí to až překvapilo. Neměla tušení, kdo je Aron Getr, jen věděla, že za ním musí jet.
"Můžete mi to nějak všechno vysvětlit? "
Dean a Sam se po sobě podívali a střihli si.
"Sakra!" Naštvaně vyhrkl Dean po další prohře.
"Tohle vysvětlování nesnášim".
Ema ho s očekáváním chvíli sledovala ve zpětném zrcátku.
"Tak začneme tím, že všechno to, o čem sis myslela že žije pod tvou postelí, nebo ve skříni, tam opravdu je.."
*
V dalších minutách Sam stále v rukou držel zubatý nůž a Dean se alespoň snažil mít situaci pod kontrolou.
Eminy následující dny se jen stěží budou podobat předchozím. Chtěla změnu, ale netušila že bude taková. Bratři, kteří jí jen ani ne před dvěma hodinami skřížili cestu, jí teď vytrhli z běžného života a to co bude následovat, už nelze zastavit. To, co bude následovat, změní úplně všechno.
*
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Essi Essi | Web | 17. srpna 2011 v 18:51 | Reagovat

Věděla jsem že pod postelí něco je! A čert vem že je to jen povídka!
Teda, ráda bych si přečetla i to jejich vysvětlování.

2 Lola Lola | 23. srpna 2011 v 0:49 | Reagovat

Love it! Zítra se pustím do pokračování :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama