Guys.
Píšu...po uheráku né proto, že bych neměla čas, né proto, že by se mi nechtělo, nic se nedělo a dokonce v tom nemá prstíčky ani madam lenost. Jenom mi prostě došlo, že vy všichni máte vlastní životy a svoje věci, tak proč se zabývat něčim jako je třeba čtení o životě jiných, který navíc ani neznáte. Žejo. Ale stejně píšu. Plácněte mě přes prsty.
Příběh. Já toho prostě nenechám. Když mě neodradí ani váš nezájem a nedostatek komentářů, tak už asi nic. Sorry. Krátký. Divný.
*
Namaluj mě. Vyplň ten prázdný papír mojí tváří. Nejdříve jemné tenké tahy a potom silnější a sebevědomnější. Stejný postup. Vždyť víš. Nakresli obrys očí a do nich pohled, který by říkal všechno to, co plná černobílá ústa nemohou. Co bych ani já nahlas neřekla, přestože je to tak zřejmé a tak moc po tom toužím. Nakresli vlasy padající do tváře a zakrývající obličej, jakoby mě chránili před okolím. Dokresli, vystínuj, přelož a schovej. Jako bych byla jen ten kus papíru. Jakoby si mě mohl zmuchlat a hodit do koše, zapálit nebo roztrhat, kdokoli se ti jen zachce. A já se nemohla a možná ani nechtěla nijak bránit. Máš můj portrét schovaný v zadní kapse, zato ten tvůj je vrytý hluboko v mé mysli. Kdyby to šlo tak snadno. Vzít tě a někam založit, vyhodit. Věci by byli o tolik snazší. Možná. Odkládáš tužku, odcházíš, ale tvoje předloha stále sedí na místě. Nehnutě a tiše tě pozoruje a odmítá být jen kusem papíru. Bohužel neví jak, proto to jediné co jí zbývá je přemýšlet, toužit a doufat, že si ten portrét ještě jednou prohlédneš a uvidíš, co jsi vlastně nakreslil.
*
Fuj ale.
Btw: nevim, jestli sem občas zavítá nejdražší Miri, ale jestli jo...hey bro, I didn´t forget. I´m still stalking you..






JAKEJ NEZÁJEM?!
no dovol, chceš mě nasrat?
...
já tě mám ráda.
příběh. příběh=metafora na někoho?
dobrej nápad, to s tou kresbou. to by mě nenapadlo..