close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Stories of fall

19. října 2011 v 19:01 | L. |  ...My World...
Here we go. Again. Píšu. A píšu...no, happyend? Na happyendy nehraju.
Uppf. Silly, silly girl.
Někde zas začít musim. Tak proč né tady, že? Miluju vás čtenáři.
Hudba dole. A stokrát-sakra-tisícmilionsetkrát lepší než cokoli co kdy napíšu.
*


Za bílými laťkovými ploty, nebo třeba jen za obyčejnými dřevěnými dveřmi. Všichni občas ztrácíme půdu pod nohama a necháváme se odvát někam, kde to neznáme a ani znát nechceme. Nemáš se čeho chytit? Roztáhni ruce, zavři oči, spadni. A doufej, že neklesneš moc hluboko.
Skryla tvář do dlaní a na chvíli se zastavila. Už to řvaní nemohla dál poslouchat. Z práce domů a co jí čekalo tady? "Ať už ten spratek drží hubu, proboha." V garsonce na kraji města bydlela se svým pětiletým synem, úplně sama. Všechny starosti jí pomalu zaplavovali a vrásky na čele byly stále hlubší. Školu ukončila a otec dítěte většinu času trávil s flaškou.
Brečí. Co chce sakra teď?
Otočila se k dítěti. V jejích očích by jste ale jen těžko našli něhu. Pokřivená nenávist. Neviděla v tom nevinném stvoření, důkaz lásky, mezi dvěma lidmi, ale důvod všech svých potíží. Důvod, proč její život nestál za nic. Právnička, doktorka, učitelka. Tolik možností. A teď? Prodavačka. Matka.
Chlapec jí zatahal za tričko a zase spustil. Měl hlad. Sklonila k němu hlavu. "Sklapni už!" Rozeřvala se.
Dítě začalo ječet ještě víc a jeho tenký hlas se nesl celou potemnělou čtvrtí. "Kurva, přestaň!"
Velké oči plné slz k ní zoufale vzhlíželi a hlásek o oktávu přidal na síle.
Krev se v ní jenom vařila. Tohle už nevydrží. Napřáhla ruku. "Už dost!" Ozval se náraz a ticho. Po tom, co její ruka dopadla na jeho tvář, neudržel rovnováhu a přepadl na stolek. Překvapeně na ní zamrkal.
Bezdechu se k němu okamžitě sklonila. Bude mít modřiny. Ale mnohem horší byla krev, která teď prosakovala do koberce. Už nebrečel. Jenom jí tiše, smutně pozoroval. V plicích se jí zadrhávala slova, přes slzy téměř neviděla, když do telefonu diktovala svojí adresu. Chlapec zamžoural očima. S ničím jiným hýbat nemohl. Při tom pohledu jí zaplavila lítost.
Na chvíli, jen na chviličku zapomněla co dělá.
O 5 minut později modro červená světla rozzářila čtvrť a siréna prořízla ticho. Při tom vyděsila dva milence dva bloky odsud.
-
"To je jenom siréna, klídek". Podíval se na ní. A ona na něj. Seděli vedle sebe na posteli, on klidný, ona plná pochybností.
"Hele, jestli to nechceš udělat..."
"Né, né. Dobrý. Jenom...jseš pěknej perverza, víš to?" Ušklíbla se. Pak si všimla záblesku lítosti v jeho pohledu. "Teda, myslela jsem..."
"Ty jsi to vůbec nepochopila, co?" Vážný, trochu naštvaný tón. Kovová věc na nočním stolku se zableskla a zařinčela, když jí vzal do rukou. Zamával želízky přímo před jejíma očima.
"Tohle není nic perverzního." Ještě více se k ní přiblížil. V temném pokoji viděla jen rysy jeho obličeje, díky světlu z ulice. Pokračoval.
"Tohle je důkaz důvěry." Při těch slovech pozvedla nedůvěřivě obočí.
"Představ si, že máš jednu ruku na jedné a druhou, na druhé straně postele. Možná nepohodlné, ale jsi naprosto bezmocná". Poslední slova zašeptal. "Víš, tohle by neměli dělat lidi, kteří si něvěří. Nevěří, že ten druhý jim neublíží do té míry, než oni sami chtějí."
Díval se jí přímo do očí. "Tohle není úchylnost. Tohle je důvěra, láska a ochota zahodit sebeovládání, kvůli někomu jinému."
Mlčky přikývla a natáhla k němu ruku. Pousmál se.
Zacvakl jí chladný kov kolem zápěstí a jemně políbil. Natáhla se, aby mohl druhý konec zaseknout za čelo postele.
"Věříš mi?" Těsně vedle jejího ucha zazněl hluboký hlas. Krásný, hluboký hlas. Jak by mu nemohla důvěřovat? Opět přikývla. Jen na chvíli ztratit kontrolu...
-
Když usnul, několik minut sledovala jeho klesající a stoupající hrudník, klidný výraz. Nebylo čeho litovat. Nebo kam spěchat. Nelitovala.
Na železničním mostě poblíž sedí dívka, pohupuje nohama, jen v mikině a kouří. Její ruce se příšerně klepou, když se snaží zapálit si další. Poté zašátrá v kapse a vyndá mobil. Je půl druhé. Už tu sedí přes hodinu. Sleduje tmu a poslouchá ticho noci. Měsíční světlo na okamžik ozáří její obličej. Bledý a unavený.
Celé město má odsud jako na dlani. Světla v oknech zhasínají a ona tam jen sedí, přemýšlí a chvěje se zimou. Další. Další člověk, který zjistil, že jsou mnohem lepší lidé, lepší přátelé, lepší milenci než ona. Stejný pocit jako tolikrát předtím. Jako kus hadru, odpad. A ta bolest je téměř fyzická. Opět vyměněna. Hlavou jí probleskne, že by pak možná mohla rovnou skočit, ale touha po životě je silnější, tak tam jen odevzdaně sedí, slabá udělat cokoli. Slabá znovu se o něco snažit. Ví, že po pár hodinách, možná minutách sleze dolů a bude doufat v lepší ráno. Kdyby jen nedoufala už tolikrát. Každý další den zklame sama sebe, a proto předem zná odpověď. Proto jí zaplavuje smutek. Ale teď, v tenhle okamžik jen potáhne, zavře oči a nechá se unášet. Myšlenkami a sny. Jen pro tentokrát. Jen na chvilku jí ta ubohá iluze vtáhne, obejme a utěší. Přestože je křehká a i závan větru jí dokáže rozbít, je tu, když ostatní koukají jinam a ignorují její bolest.
*
And then morning comes...
*

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lola Lola | Web | 22. října 2011 v 22:18 | Reagovat

jak to děláš?.. hlavně ta prostřední část má v sobě takovou zvláštní hloubku.. nebo teda já jsem ji tam našla.. fakt mě to dostalo.. ano, zase :-D  ;-)

2 Lola Lola | Web | 26. října 2011 v 19:48 | Reagovat

Doufám, že se to zlepší, protože by se to jinak nedalo už vydržet... krásné to bylo a právě proto mě to tak mrzí, těch vzpomínek je totiž moc....
Ale víš co by mi mohlo pomoct? Nějaký tvůj úžasný příběh! Tak kdy něco zase napíšeš? Už se nemůžu dočkat!! :-P :D

3 Cady Cady | Web | 27. října 2011 v 2:09 | Reagovat

i will let you down
i will make you hurt
..ten text..umim nazpaměť.

4 Essi Essi | 27. října 2011 v 16:16 | Reagovat

Tu písničku zbožňuju.
V každém střípku něco je. Mě je nejbližší ten střípek poslední.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama