Září 2013

Heartbeat

18. září 2013 v 20:51 | L. |  ...My World...
Tak. A je to. Dala jsem se na pohádky :D
*
Zvonil mobil. Podívala se na mě vykulenýma hnědýma očima a já jí radši poslala sednout si na zastávku. Tohle nemusí slyšet. Poodešla jsem a nechala jí tam s ním. S tím starým mužem.
*
Sedmiletá holčička vyskočila na lavičku a začla houpat nohama. Představa, že jednou budou sahat až na zem byla vzdálená a zvláštní.
Sahat na zem..jako tomu muži vedle. Podupával. Do neslyšitelného rytmu a zdálo se, že se dívá do ztracena. Malé a zvědavé dítě k němu obrátilo oči. "Pane"?
Ty jeho byli šedomodré. Jako nebe plné mraků. Jako nebe před bouřkou. Vzali jí dech. Ty krásné oči jí provrtávali skrz naskrz.
"Copak?"
Vzala odvahu a koukla, jestli je maminka v dohledu. "Nic neslyším".
"Prosím"?
"Do čeho si podupáváte? Nic nehraje".
Muž se zadíval kolem a opravdu, kolem jezdila auta, chodili kdovíjací lidé, možná byl odněkud slyšet smích. Ale hudba žádná.
"Ty to neslyšíš"? Zeptal se holčičky.
"Co bych měla slyšet?"
"No přece svět. Zemi..její tep. Zaposlouchej se pořádně".
Zaposlouchala se do okolí, ale nic kromě zvuku aut, lidí a šustění listů neslyšela.
"Pořád nic neslyším, vymýšlíte si".
"Jsi dost drzá, víš to? Zkus to znova..a tentokrát zapomeň na auta a hlasy kolem, jsi mladá, Tobě to půjde snadno".
Netrpělivě zavřela oči a snažila se vymazat ruch kolem. Motory vozidel se ztišily, lidé zmlkli a ona po dlouhou dobu slyšela jen tlukot vlastního srdce.
Ale nejen to. Bylo tu ještě něco jiného. V pozadí. Mnohem silnějšího. Tlukot pod povrchem. Kolem ní. V ní. Stálý a silný. Uklidňující. Pohltil jí. Vždy tu byl. Vždy se shodoval s tlukotem jejího srdce a tempem jejích kroků. Věděla to, jak to, že si všimla až teď? Vylekaně otevřela oči.
Matka stále telefonovala a stařík se na ní smutně usmíval. "Je stará a slábne. Ale i slabá nás všechny unese. Ještě dlouho. I zesláblá nám pomáhá a my jí neslyšíme ani umírat".
"Kdo?"
"No země přece, ty hloupá."
"Jak to, že jí neslyší i ostatní?"
"Neposlouchají. Honí se za penězmi a věcmi a odpověďmi..a neví, že všechno už dávno vědí, jenom to neposlouchají. Hledají lásku, jistotu a štěstí a neví, že to můžou najít jen v sobě." Starostlivě se na ní podívá. "Nepřestávej jí poslouchat. Tluče stejně tak pro Tebe, jako pro kohokoliv jiného".
Ta věta jí rezonovala hlavou a zarývala se do paměti. Měla tolik otázek.
"Pane? Jak to víte? Tohle všechno?"
*
V momentech, kdy chcete vědět něco důležitého a je to tak blízko..Vás většinou odtáhne matka. Co dotelefonuje. Vezme Vás za ruku a poslední co uvidíte je úsměv starého muže, plný odpovědí, které neumíte rozluštit. Smutný úsměv plný vědomí, že vše jednou zanikne. A možná bez našeho vědomí. Ale jedno je jasné. Nezáleží na tom, jak jste staří. Svět je pořád plný tajemství a kouzel. Zázraků, které pochopíte jen díky lásce a rytmu Vašeho srdce. Vždyť je to tak snadné. Jen zavřít oči...

*