Červená nitka

31. srpna 2014 v 22:34 | L.
*
Kdybyste mi za kotník přivázali nitku, tenkou a rudou, která by mne provázela světem a obmotávala se kolem kočky co hladím, ledničky - mé staré známé, kolem konvice na čaj a hrnků, tyče v autobuse, do práce a do školy, zpátky a po zemi, kolem umyvadla, kolem dveří, skrz očka tkaniček u botasek. Mezi lidmi co míjím, mezi lidmi co objímám, tam a zpátky tam a zpátky a pak kolem polštáře. Divili byste se snad, že když se otočím, vidím jen červenou změť provázku a několik prosvítajících míst? Divili byste se snad, že není možné se vrátit, aniž byste se ztratili v něčem tak důvěrně známém. Moje krásná pavučina. Už jí mám i kolem zápěstí, kolem očí a krku. Sedám si a nic nevidím. Nic než starou známou nitku. Našla jsem její konec, je v šuplíku a já ho vážu za propisku a začínám psát. Moje nit se mění na inkoust na papíře. Červená slova splývají jedno za druhým, v odstavci za odstavcem a až jednou dokončím celou ságu, vyplním celé knihovny, konečně opět uvidím to, co po celou tu dobu ne. To, co jsem ztratila před očima. Ale teď, teď mne nechte ještě chvíli psát, mizí mi červená a konečně vidím dveře z pokoje.
*
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 L. L. | Web | 1. září 2014 v 16:41 | Reagovat

Píšeš krásně!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama